Podepisoval se skoro hodinu. Nejdéle ze všech. Ačkoli největší exhibici předvedl Evžen Boček, nejvíc čtenářů čekalo na Jiřího Hájíčka. Ten představil 13. října v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl, někteří si koupili rovnou tři výtisky.

Rychlík odjíždí z Českých Budějovic ve 14.03, jen do Veselí nad Lužnicí se kvůli výluce jede busem. Jiří Hájíček (49) přichází v šedém kabátu a černé kšiltovce asi pět minut před odjezdem. Ptá se, kdo dostal Nobelovu cenu za literaturu, a pak říká, že o Bobu Dylanovi se spekulovalo; z Čechů by přál cenu Milanu Kunderovi. Potom vysvětluje, jak dráždí šéfa nakladatelství Host Miroslava Balaštíka: větou, že je to jeho poslední román. „To ne! Já ti téma dodám," usmívá se nad jeho reakcí. Jinak smíchem šetří.

Je nervózní, že do Městské knihovny přijede pozdě. Řeč se stočí k hudbě. K zábavovým kapelám, jež zná 
z vesnických tancovaček či svíčkového plesu v Týně. Lituje, že nebyl na Žalmanově koncertu k 70. narozeninám, ještě větší pouto ho váže k Luboši Pospíšilovi. Nejraději ho má sólově, 
v prosinci bude na jeho koncertu v Balbínově poetické hospůdce číst. Od kamaráda dostal CD kapely Houpací koně, líbí se mu.

Ve Veselí nad Lužnicí se přestupuje do vlaku. V kupé sedí dva starší chlápci, jeden spí, druhý čte detektivku. Za chvíli vzniká malý čtenářský kroužek: Jiří Hájíček louská románový debut Michala Přibáně Všechno je jenom dvakrát, já se nořím do Dešťové hole. Muže s vozíkem občerstvení naše „knižní kupé" ignoruje.

Spisovatel čte asi 15 minut. Se slovy Padají mi víčka knihu odloží a kouká na hodinky: „Možná to zpoždění ještě doženeme." Spící muž naproti se 
v Táboře budí a esemeskuje, tlačítka vydávají žbluňkavé zvuky. Opět usne, přikrytý kabátem. Probere se v Benešově a zase 'žbluňká'.

Spisovatel Jiří Hájíček představil v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl. Vlevo na snímku Jiří Padevět.Zdroj: Deník/ Martin Divíšek

Dotazy na dílo a prvky autobiografické odbývá Jiří Hájíček velestručně, stejně jako později v knihovně. „Spíš dobře?" „Jak kdy." Je ale docela spokojen s filmem Zloději zelených koní, který režisér Dan Wlodarczyk natočil podle jeho novely. Chvíli píše sms a za Vršovicemi radostně glosuje: „Tak jsme to dali! Mašinfíra na to šlápnul."

Rychle metrem na Staroměstskou a než vejde do dětského oddělení Městské knihovny, kde na autory čekají čtenáři, stíhá minirozhovor. Je tu sedm spisovatelů, mj. Petr Stančík či farář Zbigniew Czendlik. 
V červeném křesle jako čestný host první dáma Ivana Zemanová, za ní hromotluk z ochranky. Evžen Boček jí ještě před začátkem v 17 hodin dává výtisk své novinky Aristokratka na koni. Jen co skončí hovory, které s autory vede před publikem novinář Petr Vizina, tvoří se na Hájíčka fronta. Mladík si s ním dělá selfie, čeká na něj i 90letá Marta Bočková. „Jak v knížce Zloději zelených koní popisuje, že prostor nálezů vltavínů jde od Trhových Svinů do Besednice, já se narodila uprostřed, ve Svatém Jáně nad Malší, ještě tam ta chaloupka stojí. Trávila jsem tam všechny prázdniny. Vltavíny jsme dostávali od sestřenice," říká.

Někteří ho zdraví slovy Dobrý večer, Mistře!, pět jeho knížek nese k podpisu mladší žena. „Vybrala jsem půl knihovny," culí se. Tři výtisky nového románu koupil 41letý Jakub Vlček, budějovický rodák. Od spisovatele četl vše. „Hlavně se mi líbí popis jihočeské krajiny. Jako dítě jsem moc rád chodil do hotelu Gomel 
a koukal na Hlubokou. První jsem četl Selský baroko, kde mě zaujalo téma rozkulačování a vyvlastňování, historické křivdy. Ale líbily se mi 
i Fotbalové deníky," říká.

Spisovatel Jiří Hájíček představil v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl.Zdroj: Deník/ Martin Divíšek

V 18.35 je nový Hájíčkův román vyprodaný. „Budeš asi hvězda," říkám. „Ne, to se ti zdá, Vašku," usmívá se. Frontu tvoří ze dvou třetin čtenářky. Některé stačí jen podpis a datum, jiná prosí 
o věnování Vše nejlepší 
k narozeninám. „Pro kámošku. Až jí to dám, tak si to přečtu," říká. Raritu, první vydání Zlodějů zelených koní a povídek Snídaně na refýži přináší 36letý Daniel Čáp. Před třinácti lety objevil jako student historie Selský baroko a dokoupil ostatní knížky. I mladá Markéta se na Dešťovou hůl moc těší. „Začnu číst hned zítra ve vlaku," plánuje.

Jiří Hájíček se podepisuje téměř hodinu až do sedmi. Na kus řeči zajde s režisérem Danem Wlodarczykem do kavárny v Jindřišské ulici a o půl deváté již sedí na Wilsoňáku v kupé se sedačkami klasické vínové barvy. „Vždycky se musím ve vlaku zklidnit. Jak se s každým, byť jen na krátký kontakt, napojím…"

Večeří slanou palačinku 
a říká, že největší literární radost mu letos přineslo, když jeho povídku zařadili do výběru Best European Fiction, který vyjde v USA. Ve 22.27 chytáme ve Veselí stejné místo v buse jako cestou tam, hned za řidičem. „Tady je jak v sauně," povzdechne si, šofér topí fest. Spisovatel líčí dojmy 
z filmu Anthropoid a trable s řemeslníky, kteří přijdou opravit kotel. „Sehnat instalatéry je nemožné. Jeden nepřišel a ani se neomluvil, druhý, že do Vánoc nemůže," popisuje. Našel je až 
v Týně, díky tátovi.

Ve 23.02 zastavuje autobus před budějovickým nádražím. Přeju, ať spí celou noc. Unaveně se pousměje.

Zbyněk, správce pozemků, se po letech setkává s dávnou láskou. Pomáhá jí ve sporu o zděděné pole, vrací se na venkov, do míst dětství 
a dospívání, a zamotává se 
i do osobní a manželské krize. A drtí ho nespavost. Příběh nového románu Dešťová hůl zasadil Jiří Hájíček do budějovických reálií, objevuje se kavárna Au Chat Noir či kino Kotva.

„Román je hlavně o věku mezi 35 a 50 lety, který je pro muže nebezpečný, Luboš Pospíšil o tom zpívá pěknou písničku s veršem Pavla Šruta Přijde čas honů bez kořisti. To trochu sedí na celý příběh: jak projít úhorem, který se může stát v určitém období života, neztratit tvář a naopak třeba něco nalézt," říká Jiří Hájíček, za nímž jezdí čtenáři na literární turistiku, aby jim ukazoval zaniklé obce kolem Temelína.

Některá místa, jež znal, se nemění, třeba předobraz románového statku. Dětství prožil ve vsi Purkarec, vazbu k venkovu cítí podobně silně jako hrdina románu. Kořeny považuje za důležité.

Spisovatel Jiří Hájíček představil v Praze na akci Velký knižní čtvrtek román Dešťová hůl.Zdroj: Deník/ Martin Divíšek

„Mám je na vesnici 
z obou stran, od tatínka i od maminky. Několikrát jsem se sice stěhoval, ale nikdy jsem neopustil hranice okresu. V tomto smyslu je to autobiografické: ne epizodami, ale hledáním kořenů, vesnice spojená s děstvím, ztracený ráj," říká.

Chtěl napsat román ze současnosti, a tam podle něj patří lokální politika, rodinné spory odvyprávěné 
z osobního pohledu. „Je to moje nejosobnější kniha. Snažím se zanalyzovat životní situaci. Když zkoumáš sám sebe, tak je to i generační sonda. Osobní nemusí být nutně autobiografické, je to fikce, ale ve smyslu, že jdeš do hloubky jevů," vysvětluje držitel dvou cen Magnesia Litera.

Věk mezi pětatřicítkou 
a padesátkou vnímá jako těžký. Chtěl se do tématu ponořit a protáhnout postavy vším, co jeho generace řeší. „Moji hrdinové se mnou stárnou, moje témata se mě vždy dotýkala. Dešťová hůl je příběh, který se mě hodně dotýká, byť je to fabulace 
a beletrie," shrnuje.