Autorka knihu napsala v indiánském a anglickém jazyce. Daniela Šimonová a Ivana Klímová ji překládaly do češtiny z angličtiny. „Napřed nás všichni zrazovali, že nebude snadné najít nakladatele, ale měly jsme štěstí. Oslovily jsme nakladatelství dybbuk a následovala krásná spolupráce,“ uvedla Daniela Šimonová. V přeložené sbírce jsou také básně v indiánském jazyce – o'odhamštině.

Daniela Šimonová a její kamarádka se pro přeložení sbírky do češtiny rozhodly spontánně, když v roce 2017 cestovaly po Americe za bližším poznáním indiánských národů. „Básnickou sbírku Ofelie Zepeda, profesorky a lingvistky na Arizonské univerzitě, příslušnice indiánského národa Tohono O'odham jsem si koupila ještě před cestou. V poušti jsme si pak vždy někde sedly a četly jsme si ji. Rozhodly jsme se, že ji přeložíme a že autorku oslovíme,“ vysvětlila Daniela Šimonová.

A také to tak udělaly. „Navštívily jsme ji na univerzitě. Byla hodně překvapená a ptala se, jestli jsme už někdy něco přeložily. Tak jsem jí řekla, že mám za sebou mnoho vědeckých prací, ale ne překlady poezie. Má přítelkyně Ivana jí ale řekla: No, víš, když si Daniela něco vezme do hlavy, tak se to stane. Šlo nám hlavně o to, aby nám dala souhlas. Ten jsme dostaly s tím, že když je to vydané v angličtině, tak proč ne i v češtině. Myslím si, že tomu vůbec nevěřila,“ usmívala se Daniela Šimonová.

S indiány se poprvé setkalav roce 1969. „Jako studenti jsme byli po okupaci spojeneckými vojsky (1968) v Americe, po které jsme cestovali s cílem poznat, jak tam žijí indiáni. Tenkrát, v roce 1969, se tam všichni divili tomu, že nás zajímají právě indiáni. Navštívili jsme mnoho puebel a byli jsme velmi překvapení, v jakých nuzných podmínkách žijí, a také nás překvapilo, že jsme mezi nimi skutečně pocítili, že jsme bílá tvář. Dnes už to chápu,“ zavzpomínala Daniela Šimonová.

Téměř po padesáti letech se na cestu za poznáním života a historie indiánů vydala znovu s přítelkyní Ivanou Klímovou, se kterou mají podobný osud. „Kamarádka tam předtím pracovala jako sociální pracovnice se zaměřením na ochranu dětí s indiánskými dětmi a rodinami,“ dodala Daniela Šimonová.

A jak se o knize dozvěděla? „Jsem členkou americké společnosti a odebírám časopisy Amerického indiánského muzea a tam jsem se dočetla o Ofelii Zepeda. Ženě, která mě oslovila, protože se celý život věnuje udržení indiánských jazyků, což je mimořádné, protože indiánské jazyky byly tak potlačované, až byly téměř zapomenuté,“ připomněla Daniela Šimonová. Dodala, že díky Ofelii Zepeda jazyky některých indiánských národů znovu ožívají.

O překladatelce

Daniela Šimonová žije v Orlíku nad Vltavou, odkud pocházejí i její předkové. Od roku 1979 žila v Americe, kde pracovala ve Wistar Institutu, tedy v nejstarším vědeckém výzkumném ústavu v Americe. Jejím oborem byla nádorová genetika. Po roce 1989, kdy se změnil režim, se vracela zpátky na Orlík. Dlouhodobě se zajímá o život a historii indiánských národů.

O autorce knihy Síla oceánu – básně pouště

Básnickou sbírku napsala Ofelia Zepeda (1952), příslušnice indiánského národa Tohono O'odham (původně Papago), básnířka, lingvistka, obhájkyně zachování domorodých jazyků a aktivistka boje za jejich obranu.

Působí jako profesorka lingvistiky na Arizonské univerzitě v Tucsonu. Je autorkou první gramatiky jazyka Tohomo O´odhamů.

Vyučuje mimo jiné tvůrčí psaní ty, kteří mluví jihozápadními indiánskými jazyky.