Jeho hvězda stoupá. Když psal písničky pro svou první lásku, málokdo by si pomyslel, že za pár let složí dva úspěšné muzikály. Teď má před sebou 19letý Vojtěch Adamčík další milník: v pondělí 5. prosince zazní jeho hudba při příletu anděla na českobudějovické náměstí, na nejmasovější akci adventu, kam chodí několik tisíc lidí.

Když ji skládal, cítil zodpovědnost. „Ta hudba musí být dobrá, chtěl bych, aby ji lidé vnímali. U takových akcí, kde je spousta jiných faktorů, bere člověk hudbu jako kulisu, což je správně, ale byl bych rád, kdyby z těch 40 minut lidé odešli alespoň s jednou melodií, která by se jim zalíbila,“ říká Vojtěch Adamčík.

Jen tak někomu se nepovede – byť nepřímo – oslovit podobný dav. Mladý skladatel, který odmaturoval na českobudějovickém Gymnáziu J. V. Jirsíka a dokončuje zdejší konzervatoř, to vnímá jako úžasnou příležitost. Zatím skládal muziku pro divadlo, sólové písně, ale instrumentální dílo, které uslyší tisíce lidí, ještě ne.

„A je to na velký prostor, což byl další, hodně těžký faktor: nesmím se moc rozjet se změnami tempa a nálady, protože by se to na náměstí tříštilo o domy, dělalo zvukový bordel a vznikl by guláš, který by si nikdo neužil, jen by obtěžoval,“ vysvětluje.

Typově se pustil do pohádkové muziky, myslí si, že se k andělovi hodí nejvíc. „Objeví se nějaká velkolepost, ale spíš jsem se zaměřil na ducha Vánoc, snažil jsem se přiblížit koledám,“ doplňuje.

Hudební skladatel Vojtěch AdamčíkZdroj: ArchivKdyž se odpočítají motivy, jež se opakují, složil pro pondělní show zhruba 25 minut původní hudby, na níž pracoval asi 14 hodin. Nejvíc času mu zabralo promyslet ji. Většinou o ní dumá, když se nudí ve škole, po cestě autobusem nebo večer, než usne. Plánuje, jakou by měla mít náladu, kde chce, aby se změnila, co vypíchnout. Jde o pět delších úseků, každý s jinou atmosférou. „Přílet by měl být magický, vystoupení loutky anděla na náměstí velkolepé…“

Jemně paradoxní je, že přílet anděla viděl jen jednou, protože má strach z davů. V místech, kde je nahuštěno, se necítí dobře. „Ale je to tradiční akce, kam chodí spousta lidí, Budějčáky baví, něco, co se jen tak někde nedělá,“ uvědomuje si milovník muzikálů.

Na klavír hraje od čtyř let, již předtím se motal kolem pianina na chalupě. Talent je zjevný: když se učí písně pro recitály, noty si přečte většinou jen jednou a už si je pamatuje.

Prožívá úspěšný rok. Jeho druhý muzikál Cyrano (první byl pratchettovský Úděl osudu) bude mít do Vánoc v budějovickém Metropolu 30 repríz. Pro srovnání: činohra Jihočeského divadla jich mívá kolem dvaceti. A na Cyrana je pořád plno. Pro návštěvníky, kteří dorazí 8. prosince chystá dárek: čeká se 5000. divák, a tak majitelé vstupenek na příští čtvrtek mohou zdarma získat muzikálové CD a foto se všemi herci a tvůrci. „Album se natáčelo s Jihočeskou filharmonií a slyšet svoji muziku v orchestru je úžasný zážitek,“ říká Vojtěch Adamčík.