Jihočeši na Dětské Portě
duo Kateřina Bošková,
Monika Jirsová, Strakonice
JaNik,
Malonty
duo Karolína Kopečná,
Veronika Lamačová, Český Krumlov
David Kozák, Český Krumlov
Kristína Nídlová, Protivín
Karel Smeykal, Český Krumlov
Votka, Český Krumlov
Zase pozdě, Malonty
Ocenění
Kristína Nídlová, 2. místo
(jednotlivci a dua 15 – 19 let)
Bošková + Jirsová, 3. místo
(jednotlivci a dua 15 – 19 let)
JaNik, 2. místo
(skupiny dětí do 15 let s pedagogickým doprovodem)
U záchodů si blonďák brnká a brouká hit Falling Slowly od Glena Hansarda, na schodech si učitelka diriguje žáky při nácviku žalmanovky Svatá Kateřina, z jídelny je slyšet klarinet. Při republikovém finále festivalu Dětská Porta se hrálo opravdu všude. Do Divadla Za plotem v pražských Bohnicích dorazilo o víkendu kolem 300 dětí a Jihočeši mezi nimi zazářili – přivezli tři ocenění.
V šestnáctičlenné konkurenci sekce Jednotlivci a dua 15 – 19 let se prosadili hned dva jihočeští zástupci. Potřetí
v řadě zabodovala Kristína Nídlová, jež ve své kategorii loni a předloni zvítězila. Tentokrát skončila druhá. Zaujala brilantní kytarovou hrou, hlasem velkého rozsahu a náboje, jímž připomněla Pavlu Paškovou z Folkšoku. Kromě kainarovky Deštivý den překvapila vlastní písničkou Cesta do ráje, poctou Karlu Plíhalovi a jeho desce Nebe počká. Ve stejné kategorii získalo třetí místo dívčí duo Kateřina Bošková a Monika Jirsová ze Strakonic. Sezpívané hlasy, velmi solidní hra na kytary a křehkost projevu.
O něco lehčí pozici měl soubor JaNik z Malont na Českokrumlovsku, jen čtyři soupeře. Sahal po prvním místě, jenže překonat více než třicetičlenná pardubická Šmidlátka, jež nakonec získala Zlatou Portu, prostě nešlo.
Dalších pět jihočeských soutěžících zůstalo pod diplomovými pozicemi. Jednoho si ale porota pamatovat bude. Karel Smeykal z Českého Krumlova začal originálně: publiku poděkoval, že se „uráčilo přijít". Podobně bezprostředně uvedl píseň Roberta Křesťana Na španělských schodech: „Nevím přesně, o čem je, ale mám ji rád, tak vám ji zazpívám."
S kapelou Votka potom nadchl písničkou, převzatou od formace Karob, s pointou: „Lásko má, postavím ti bílý dům, bude to mauzoleum."
Měřeno statisticky, nejvíc – šestkrát – se zpívala Cesta od skupiny Kryštof, v níž Richarda Krajča doplňuje Tomáš Klus. Některé verze byly zajímavé, objevil se ovšem
i truchlozpěv. Těsně v závěsu za Cestou zůstala na Dětské Portě písnička Vzpomínka od Anety Langerové, zazněla pětkrát.
Tomáš Klus inspiruje mohutně, což se mile projevilo při bloku Julie Petříkové. Na jeviště si s sebou přinesla panenku, posadila ji před odposlechové monitory a k písničce Jak jí to říct připojila věnování: „Pro ségru, protože ještě nepřišel žádný princ, který by jí to takhle hezky zazpíval."
Láska a její bol zůstává tím, co mladá srdce trápí nejvíc. Bolestínské texty písniček na jedné straně dospělého možná pobaví, z druhé je dobré vědět, že láska pro dnešní děti stále není jen slovem. Na ukázku: „Kdybych tak mohla jediné přání mít/ bylo by to jedno,
a to líbat tvé rty./ Jenže odešel jsi a já se tak snažila,/ teď bych bez tebe raději nežila." Zhusta se též vyskytuje pocit zmaru, vyjádřený například v písni kapely JunkAspekt: „Vědci zkoumaj, nad světem dumaj,/ všechno kolem poznávaj./ Nikdo nic nezná, nikdo nic neví/ A ti nahoře nás jen okrádaj."
Sympatické je, že v mnoha případech prokázaly děti smysl pro humor. René Matlášek díky němu možná
i zvítězil, když v písni Sestřička rozesmál celý sál: „Nedám jí žádné své hračky/ určitě nastanou rvačky (…) Marfuška je anděl proti ní/ Rihanna furt po pokoji zní…"
Někteří to vzali sebekriticky, a tak Vodníci zpívali v písni
o nádobí, „proč nás nechce ten fracek umýt / už by se mu měl ten tablet vybít", Pavel Kohn se zase označil za nejhoršího judistu v republice a rýmoval: „Není nic/ čeho bych se bál/ koupil jsem hrob/ pronajal operační sál." V paměti zahnízdilo i dvojverší Když Ti teď píšu/ nemám už na mysli Míšu či glosa z písně Školní trable skupiny VéDéVéčka: „O přestávce se učim/ a o hodinách svačim."
Pobavil chlapec, jenž o jedné písni řekl, že je „svěží, čirá, šmrncovní prvotinka". Vtipkovali i malí, jako Adéla Casková na téma, jak za vysvědčení dostala chodící šňůru.
Zároveň je patrné, že děti berou soutěž vážně. Poté, co popletla text, se jedna mladá slečna rozbrečela tak, že ji
v zákulisí neutišila ani čokoláda. Pavla Görfölová z Popové školy Dětského domova Olomouc měla sice zafáčovanou ruku, ale přesto vzala kytaru a hrála naplno. Invenci projevila jedna kapela ohledně nového žánrového termínu: punk – folkcore – rock.
A ještě jeden módní postřeh:
z barev na Dětské Portě frčí černá a červená.
Do osobní TOP 3 objevů patří tři dámy: osmiletá, naprosto přirozená Zuzana Kozlová z Hořovic s růžovou kytarou, dvěma copánky, citem pro rytmus a písní Když sluníčko stůně od Ponožek pana Semtamťuka. Adéla Radimcová z Kadaně a její nádherný hluboký alt ve Stormy Weather od Elly Fitzgerald.
A Nicole McEvoy z Kroměříže s Presleyho Can't Help Falling in Love – jeden klavír, jeden reflektor, absolutní ticho
v sále a absolutní něha.
Dva zážitky se řadí do kolonky Nesmrtelné: trojí standing ovation plného sálu dětí pro Jaroslava Uhlíře, což mistra očividně dojalo. A skvělý tvarohový štrúdl od maminky písničkáře Jana Řepky.