Znáte jejich hlasy z rozhlasu, ale možná byste je na ulici nepoznali. Dnes představujeme Michaelu Vrácovskou, redaktorku zpravodajství Českého rozhlasu České Budějovice.

Nováček v rádiu

V rozhlase pracuji skoro rok a půl. Nemám tak za sebou na rozdíl od kolegů bohatou ani zajímavou pracovní minulost – práce v rozhlase je mým prvním zaměstnáním.

Před koncem roku 2008 mi známí řekli o inzerátu do rozhlasu, tak jsem na Silvestra poslala životopis, v lednu šla na konkurz a už od února patřím do pětičlenného týmu redaktorů zpravodajství.

Celý život je mou velkou láskou angličtina, dlouho jsem si myslela, že mě bude živit, ale nakonec je mým denním chlebem mateřština, kterou jsem vystudovala na pražské pedagogické fakultě s angličtinou. Tato skutečnost mi ale byla zpočátku spíš na obtíž. Při vytváření rozhlasových zpráv jsem psala zbytečně složitá souvětí a příliš dlouhé věty, používala cizí výrazy a všelijak slovíčkařila, aby posluchači z éteru slyšeli „vyšperkovanou“ zprávu. Rozhlasová čeština je o něčem jiném než ta akademická.

Na jih Čech jsem za hlasem svého srdce přišla z Prahy a rozhlasová práce mi stále pomáhá poznávat nový domov. Díky ní jsem v našem regionu objevila místa i lidi, které bych jinak neměla šanci potkat. Na rozhlasové novinařině je nejhezčí pestrost. Každý den je jiný, ráno kolikrát nevíte, co budete dělat odpoledne.

Pracuji jako redaktorka ve zpravodajství, ve směnách připravujeme a hlásíme zprávy. Rozhlasové zpravodajství má tu výhodu, že dokáže aktuální informaci dostat k lidem téměř okamžitě. Mám paradoxně ze své práce obzvlášť dobrý pocit, pokud se nám společně podaří do vysílání zařadit důležitou informaci tak rychle, jak jen je to možné. Paradoxně proto, že ve většině případů jde o nepříjemné i závažné věci, které v tu danou chvíli někoho velmi trápí. Ať už jsou to povodně, sněhová kalamita anebo vážná dopravní nehoda.

Novinařina mi tak trochu změnila pohled na lidské neštěstí a nejrůznější katastrofy či tragédie – jako člověka se mě sice takové události stále velmi dotýkají, ale jako zpravodajka mám radost, že můžeme přinášet aktuální zprávy.

Protože se častěji dostávám do soudních síní, kde o nepříjemné věci není nouze, je důležité naučit se vypnout a umět se odreagovat.
Kvůli časové náročnosti práce, za kterou dojíždím z Vodňan, mi ale na koníčky mnoho času nezbývá. Protože každý den mám jinou pracovní dobu a všechny aktivity si můžu plánovat pouze na měsíc dopředu podle rozpisu služeb v redakci, musela jsem se vzdát výuky angličtiny, což mě velmi mrzí. Studenti jsou to jediné, co mi při mé práci opravdu chybí.

Recept na stesky

Svoje stesky rozháním při své další velké vášni – vaření a pečení. V kuchyni ráda experimentuji a zkouším nové recepty. Manžel má pro moje kulinářské pokusy pochopení a plně mě v nich podporuje – stejně jako při práci. Bez jeho podpory a pomoci bych se v ní nemohla tak realizovat.
Partnerské soužití je závislé na toleranci, a když se někdo věnuje novinařině, platí to dvojnásobně.