Neměli bychom ustrnout, říká dirigent

Do jubilejní třicáté sezony vstoupila letos v září Jihočeská komorní filharmonie, která vystupuje v českobudějovické Koncertní síni Otakara Jeremiáše. Program již třetím rokem připravuje šéfdirigent Jan Talich. „Ve všech sezonách jsem se jej snažil udělat trochu zajímavější,“ říká.

Jak bude vypadat třicátá sezona Jihočeské komorní filharmonie?
Podzimní sezona cyklu A je koncipována tak, že každý program má svoji zemi. První koncert byl věnován českým skladatelům, říjnový je ruský a v listopadu máme italský koncert. Na leden jsme připravili takový speciální koncert, který se jmenuje Pocta Mozartovi. Tam budou moci posluchači posoudit, jak se skladatelé vyrovnávali s vlivem Mozarta nebo psali skladby k jeho poctě.

Na které sólisty se mohou letos posluchači těšit?
Máme štěstí, že můžeme přivítat sólisty opravdu evropského i světového formátu. Zahraje vynikající cellista Michal Kaňka, skvělý italský flétnista Mario Carbotta a jeden z nejlepších českých klarinetistů Karel Dohnal.

Při sestavování dramaturgie sezony býváte vždy poměrně odvážný…
Je to můj třetí rok tady a ve všech sezonách jsem se snažil udělat koncertní programy trochu zajímavější. Podařilo se to například tím, že jsme zabrousili do 20. století k ne tak často uváděným skladbám. Žádné divočiny, jak se říká, ale trochu to oživí konzervativní klasické programy. Možná je to k nelibosti některých posluchačů, ale já myslím, že bychom neměli ustrnout u toho Mozarta a Haydna a Beethovena. Přece jenom je to živá muzika, která se neustále vyvíjí, a domnívám se, že začátek 20. století je ještě i pro našeho tradičního posluchače stravitelný.

Čím je zvláštní letošní sezona?
Asi nejodvážnějším počinem bylo zařazení žijícího skladatele Jiřího Gemrota. Je to ale velmi tradiční hudba, žádná šílenost, takže se posluchači nemusí bát. K tomu dalšímu programu myslím, že jména jako Prokofjev nebo Stravinskij není už třeba obhajovat. Stejně tak Debussy a Poulenc, to jsou dnes už klasici. Ale máme tam také barokní skladby Rossiniho či Viottiho, takže rozptyl je opravdu široký, od klasické muziky až po tu takzvaně modernější.

Mimo cyklus A máte ještě další vystoupení. Která byste doporučil?
Máme netradiční řadu B, tam za zmínku stojí koncert s Janáčkovými dvěma kvartety, z nichž jeden zazní v úpravě pro smyčcový orchestr. Jinak 18. prosince chystáme galakoncert se světovými zpěváky. A vzhledem k tomu, že letos máme jubilejní třicátou sezonu chceme uspořádat i nějaký větší koncert pro širší publikum, třeba na náměstí.

Jaké je podle vás jihočeské publikum? Slyší na vážnou hudbu, nebo vyhledává spíše modernější pojetí?
Ty netradiční koncerty, u kterých jsem působil jako dirigent, měly zatím vždy velký úspěch. Co se týče klasické řady A, tak ta samozřejmě má své obvyklé abonenty. Pocítil jsem, že jsou spíše konzervativnější, ale myslím, že se na mě nebudou zlobit, když dramaturgie nebude vždy tak tradiční. Navíc by bylo fajn zkusit ještě oslovit mladší publikum, které slyší spíš na tu modernější vážnou muziku. Je to paradox, protože člověk by řekl, že bez vzdělání, poslechu klasické hudby to nejde, ale přece jenom tahle hudba je barevnější, zajímavější, víc se tam děje.

Čím tedy přilákat mladé?
Nabízíme sice řadu pro rodiče a děti, která má specifickou dramaturgickou koncepci, ale já bych radši zaujal klasickou hudbou. Možná ještě za svého působení tady zkusím najít způsob, jak to udělat, a navázat například spolupráci se školami. Tomu bych chtěl přizpůsobit i formu večerů, nejen program. Chtěl bych formu, která by byla přístupnější, ne tak oficiální, třeba i s nějakým zajímavějším průvodním slovem, které by osvětlilo, zpřístupnilo ten program.

Na který z koncertů v nové sezoně se nejvíce těšíte?
Vzhledem k tomu, že jsem ty programy vymýšlel já, tak se těším na všechny.