Ivane, co uděláš, když ti někdo utrhne hlavu? Sím, nacpu si piliny do kapec. Anebo: Přijmu na byt ruské občany. Značka: Olšany. Nápisy, které lidé na protest proti ruské okupaci psali po zdech v srpnu 1968, nyní lemují schodiště do písecké Sladovny. Ta v sále Nízké trámy připomíná kolekcí asi 150 fotografií události, od nichž v neděli uplyne 43 let.

Expozice Invaze ve fotografii – Srpen 68, jež potrvá do 25. září, se dotkne hned několika smyslů. Když člověk vstoupí, zasáhne ho zkraje vlevo snímek Václava Toužimského, na němž ruský tank boří dům v Liberci. Do toho zní z reproduktorů dobová dramatická hlášení Československého rozhlasu, prokládaná písněmi Karla Kryla či Modlitbou Marty Kubišové.

Záznamy z rádia pořídil v roce 1978 scenárista výstavy Richard Kraus, když si je tehdy nahrál ze Svobodné Evropy. „Chtěl jsem propojit kvalitní fotografii s informací, která ještě nebyla zveřejněna. A protože existuje skvělý Ústav pro studium totalitních režimů a skvělé fotografie, tak mě napadlo, že by bylo ideální vystavit fotografie a mezi ně dobová hlášení StB, VB a SNB z Jihočeského kraje,“ řeklKraus.

Policejní dokumenty typicky stroze líčí, kolik lidí bylo zavražděno, zatčeno, vyslýcháno, jak Jihočeši reagovali na vstup vojsk Varšavské smlouvy i to, jak se stavěli na odpor. Tak třeba kapitán Kacafírek z Veřejné bezpečnosti (VB) v Jindřichově Hradci si zapsal, že na náměstí Míru a Osvobození se srocují občané a vyhrožují, že sovětské vojáky uvítají kameny. Další zpráva postihuje dění v Písku z 25. srpna 1968. „V noci projel městem několikrát transportér, který rozhazoval letáky s výzvou k občanům. Přibyly některé nápisy, i vulgární. OV KSČ učinil opatření k zamazání takových nápisů, hákových křížů a pod.“