Expozici rozdělila na několik příběhů. Snivec v nich vnímá poezii, ironik hořce komentuje cestu, po níž kráčíme. Název má  15 minut před usnutím. „To je stav, kdy člověk padá do polobdění a vynořují se snové představy," řekl kurátor Vlastimil Tetiva, pro něhož jde o předposlední výstavu v AJG. Ta v něm příští rok ztratí jednu z klíčových osobností posledních desetiletí.

Xénia Hoffmeisterová se do AJG vrací po devíti letech, kdy zde vystavila obrazy. Již tehdy ale vytvářela plastiky, 
z nichž část nyní přivezla, doplněné o obrazy a instalace. Pracím z posledních čtyř let vévodí – paradoxně v suterénu – bizárium, kabinet kuriozit či hrůz, dle nátury diváka. Shromáždila v něm tři obří drátěné housenky či mouchu se svářečskými brýlemi na plechovém kbelíku. K tomu zní zneklidňující hudba.

Výstava Xénie Hoffmeisterové ve Wortnerově domě.„Je to takové zamyšlení nad tím, že část života žijeme zvláštní život ve spánku, který dodnes není zcela uchopený a popsaný. Málokdo z nás si uvědomuje, že tak velká část života je nám utajena," řekla Xénia Hoffmeisterová.

Upozorňuje na to, že během bdění by lidé měli mít více vjemů, aby spánek byl bohatý a nebylo v něm místa pro noční můry. Inspiruje ji okamžik, kdy se střetává bdění se stavem pomalého usínání, kdy člověk proniká do hluboké jámy podvědomí spánku.

Autorka hodně pracuje se sarkasmem a ironií. Fascinují ji pánve, lopaty, krumpáče nebo hrábě – předměty, jež dosloužily a rozvlnily se do prostoru. V díle dále figurují mravenci, ptáci, kuny, plyšové myši, slepičí a rybí hlavy, boty, žárovky, křesla, z jejichž polstrování se vynořují pružiny společně se zvířecími postavami, lebky i v úvodu zmínění králíci.

Pod rukama jí ožívají fantaskní postavy i kartáče, reaguje také na ekologické problémy. Jako souhrn pár názvů: Muzeum králičích předků, Strach při čekání na recyklaci, mírně morbidní Pálení mrtvé kuny či Vetřelec, kde se plastové lahve povalují v proutěném košíku.

Výstava Xénie Hoffmeisterové ve Wortnerově domě.

Většinu z velkoformátových obrazů namalovala Xénia Hoffmeisterová na Lhenicku, kde má 33 let chalupu. Zachytila na nich i zážitky ze šumavského podhůří, třeba kouřící kamna, která ji léta trápí. „Její nové obrazy se zhutnily, obsahují víc postav a dějů. U obrazu může stát návštěvník deset minut a vymýšlet si své příběhy," podotkl Vlastimil Tetiva.

V plastikách se autorka snaží zachytit dým či vůni, věci nezachytitelné, věci, které se pomalu hýbou a klasickými sochařskými cestami je nepolapí. „Mám velkou potřebu ztvárňovat sochařsky dým, což je velmi složité. Mám na to zvláštní techniku, vážu miliony lanek, které pak nachmýřím, udělám kudrlinky 
a ty udělají nepolapitelný prostor, hmotu," vysvětlila Xénia Hoffmeisterová.

Její tvorba se pohybuje na pomezí reality a vizí. Odráží se v ní exprese, neodadaismus i imaginativní groteska; jejími souputníky jsou Michael Rittstein nebo Ivan Komárek. „Svět představ na hranici bdělých horeček a přísného zaujetí tím, co se vynořuje ze spodních písků. Upoutává, dráždí, rozechvívá mysl i city," uvedl kurátor. (vkc, čtk)