Nade dveřmi hospody dva Ladovy obrázky, vedle velká fotka Babouků. Pod plakátem jedenácti nahotinek cedule Šatna není. Sobota, šest večer a hospoda v Němčicích na Prachaticku se strojí na bál dobrovolných hasičů. Hrát bude nejstarší jihočeská dechovka, Babouci, která je zde doslova doma: odsud pocházel Josef Prener, který kapelu ještě pod názvem Jouzíci vedl od roku 1868. A sto let poté, kdy Babouky převzal jako kapelník jiný němčický rodák Václav Rožboud, se zrodila tradice, že právě na tomto plesu hrají. A unikátně: bez elektřiny, pěkně postaru.

„Jen jednou přijeli s aparaturou,ale v tomhle malém sále to bylo moc hlučné. Jsme tu na Baboucích odkojeni, ani jsme nikoho jiného na plesech nezkoušeli. Jsou tu jako doma a zadruhé je to drobátko záruka, že se lidé sejdou,“ říká 64letý Miloslav Eybl, který hasičům třicet let velel.

Tradic spjatých s bálem je víc. Jako první se zpívá Ten němčický kostelíček, končí se písní Polonéz; zamluvené místo na rohu stolu u pravé strany pódia má 89letá Terezie Rožboudová, vdova po slavném kapelníkovi; Babouci jako dar přebírají lahev rumu. „Hraje se do tří, k ránu co si kdo poručí, pak se začne kravit,“ usmívá se bývalý šéf hasičů, jejichž sdružení vzniklo v roce 1909.

Srdeční vztah má k bálu bubeník Zdeněk Voráč. Právě v Němčicích na Babouky poprvé tancoval, v roce 1987, ještě dřív, než se stal jejich členem. A zamiloval si bezprostřední atmosféru. „To už se nikde nevidí. Je to poslední bál bez elektriky. Má výhodu, že netaháme aparaturu a jsme nejblíž k lidu, jak to jde, blíž už to snad nejde,“ říká.

REPORTÁŽ z bálu přináší pondělní Deník a jeho jihočeské mutace