Naše cellistka byla skeptická. „A proč tam jdeš bydlet?" ptala se. Tuhle otázku jsem si položil jako první. Snad abych se o sobě něco dozvěděl. Snad abych poznal, jaké to je, žít na posedu v lese lidí. Snad abych prostě na chvíli zmizel z každodennosti, jež někdy tíží.

Žít 24 hodin v minidomku na vysokých nohách, který postavili architekti ze studia Mjölk na budějovickém náměstí? To zní dobře. Na plochu 6,25 metrů čtverečních vtěsnali matraci, stůl, židli, lampu, lednici, mikrovlnku, sprchu i záchod. Ve čtvrtek 20. září tedy něco málo nakoupím, sbalím spacák, kytaru, nafasuju klíč, lahev bílého, žebřík a před 18. hodinou mířím k posedu…

Dělo se leccos: cizinci se pídili po lehkých děvách, nabízeli nám pití, dovnitř posílali "paní", nad ránem jsme s kamarádem vedli debatu o zásadních životních věcech a taky přetextovali píseň Yo Yo bandu: Nejlepší holky jsou pod posedem dole/ nejlepší holky jsou v okolí posedu.

Nejlepší reakce?

• Připadám si jako ve sci fi lodi: teď přiletí mimozemšťani se šesti různými pohlavími.
• Co tady udělat striptýz?
• Je to experiment, jestli by se mi zhnusilo budějovické náměstí.
• Kdybys to dal na Václavák, u každého rohu už stojí černoch a říká: Wanna sex?
• Můžu ti poslat do budky paní?
• Kde jsou tady lehký holky?
• Uděláme podkroví. To by koukali, kdyby se z toho stalo 2+1.
• My jsme si říkali, co je to za obří pračku.
• Kdo je v zoo: my, nebo oni?

Reportáž najdete v pondělním Deníku