Oni to dokázali! To byla první myšlenka, která mi proletěla hlavou, když se muzikanti z Oceánu uklonili na pódiu po svém čtvrtečním vystoupení v českobudějovickém Metropolu. Jestliže někdo pochyboval, že kapela dokáže po dlouhých 19 letech navázat na svůj dávný úspěch, ba ještě k tomu bez Petra Muka, dostal jasnou odpověď – s Oceánem je nutno počítat. A to nejen kvůli nostalgii, která se koncertem samozřejmě nesla.

Jan Vozáry, Dušan Vozáry a Petr Kučera totiž vyrukovali s velmi silnou zbraní – zpěvačkou Jitkou Charvátovou. Její energie, sympatická vizáž a velmi příjemné vystupování kapelu v pohodě převedlo do 21. století. Co je ještě důležitější – Oceán předvedl i novou věc Odlesk Tvůj, která se v pohodě zařadila po bok starých hitů, aniž by koncert ztratil na lesku. To je asi ten největší důkaz, že tento comeback má smysl.

Ostatně, to potvrdil už příchod do Metropolu. Plno lidí na schodech, plno lidí v předsálí a ještě více hlav před podiem, kde se čekalo na předkapelu Cartonnage. Jednu chvíli jsem se cítil, jako bych se ocitl někde v roce 1990. Na vině byly účesy mnoha návštěvníků, které evokovaly tehdejší image Oceánu, tedy vyholenou hlavu po stranách s vlasy nahoře. Z dnešního pohledu trošku punk.

Paradoxem je, že sami muzikanti, kteří tehdy udávali směr, jsou už úplně jinde – Dušan Vozáry a Petr Kučera mají dlouhé vlasy, kterými by se mohl pochlubit kdejaký rocker, Jan Vozáry je ostříhán nakrátko. Stejně tak bylo zajímavé pozorovat sortu lidí, která se v Metropolu sešla – galantně oblečené dámy, mladé dívky, které jakoby si místo spletly s diskotékou, a vedle nich vlasáči s tričky Metallica. Jasný důkaz, jak široké publikum dokáže elektronická hudba Oceánu zaujmout. Příjemná vzpomínka na dobu, kdy měli lidé ve své sbírce vedle sebe například Arakain, Orlík a Oceán. Nějaké škatulky nikdo neřešil, takový byl hlad po muzice.

Předskokani Cartonnage byli přijati poměrně chladně. Je to celkem škoda, protože tato pražská elektronická kapela své kvality má. Jenomže lidé nebyli na složité kompozice plné nejrůznějších zvuků zvědaví, chtěli si zazpívat, zatančit. Ani jedno příliš na Cartonnage nešlo.

Oceán na sebe nenechal naštěstí dlouho čekat. Za mohutných ovací nastoupila trojice muzikantů, které hned záhy doplnila Charvátová. V tu chvíli jí patřil celý sál. A bylo tomu tak po celé dvě hodiny, ve kterých zazněly snad všechny hity souboru, například Jeden den či Prázdná ulice. Bylo vidět, že je kapela při chuti a návrat na pódia si vyloženě užívá. Úsměvy na tvářích, neustálé přátelské poplácávání, ze scény prostě vyzařovala neskutečná pohoda. Největší pozornost na sebe strhávala zpěvačka, která mohla leckomu vyrazit dech. Silný hlas, který snad ani jednou neuhnul. Naprosto chápu, proč se kluci rozhodli angažovat právě ji. Jitka má v hlase dynamit.

Koncert měl hned několik vrcholů. Pro mě osobně byla tím největším krásně melancholická Padají koně, která naživo nabrala ještě větší rozměr než původní studiová verze. Pro většinu pamětníků byla ale tím nej kultovní Ráchel, kterou kapela zahrála s předtočeným zpěvem Petra Muka. Škoda jen, že v tu chvíli nefungovala zadní projekce. Vystoupení oživili i hosté, z nichž hlavně Bohouš Josef překvapil, s jakou grácií si songy Prázdná ulice a Lék světu dal.

Jediné minus shledávám ve výstupech Petra Honse, který celé turné zorganizoval. Věřím, že to bylo myšleno dobře, ale jeho proslovy mezi songy ubíraly koncertu na 'drajvu'. Nic víc však vytknout nejde. Na místě se také křtila nová deska, která ten den zrovna vyšla, živák z klubu Roxy. Nechyběl šéf EMI Vladimír Kočandrle, který dal najevo svůj obdiv k nové zpěvačce.

Oceán je zpátky. Sice o 19 let starší, ale se stále stejnou energií. V čele s Jitkou Charvátovou má pro mě ještě větší sílu, než v dobách své největší slávy. Nezbývá než ekat na novou desku a doufat, že živé kvality potvrdí i ve studiu.

Hodnocení Deníku: 80%