V neděli 17. dubna nečekaně skončil svou nelehkou životní pouť českobudějovický filmový historik, publicista a pedagog Boris Jachnin. Se zdravotními problémy zápasil celý život, od dětství se potýkal s potížemi po úrazu kyčle, komplikovanou situaci se zdravím prohloubila i namáhavá manuální práce, ke které ho jako politicky nespolehlivého odsoudil předešlý režim. Zemřel po čtvrtém infarktu na cévní zástavu doma, v prostředí, které mu bylo po všechny roky nejlepším a nejspolehlivějším zázemím. Prvního května, což je za pár dní, by oslavil 79. narozeniny. Bohužel mu nebylo dopřáno se jich dožít.

Narodil se sice v Praze, ale od roku 1955 žil v Českých Budějovicích, ke kterým přilnul. Tady se také oženil a narodil se mu syn Petr a dcera Martina. Dožil se nejen vnoučat, ale i pravnoučat. V roce 1967 již ve zralém věku absolvoval FAMU a k jeho jménu patří kromě titulu Mgr. i titul CSc., který získal v roce 1991 na FF UK v oboru teorie a dějiny divadla, filmu, rozhlasu a televize. Ve stejném roce byl politicky rehabilitován jako novinář i jako filmový pracovník.

Ačkoliv už od roku 1948 statoval v divadle či ve filmu, herectví jej příliš nelákalo. Dával přednost výtvarnému umění, ale jeho velkou láskou byl především film. Měl o něm obrovské znalosti a snažil se je i uplatnit – v médiích, školství, filmových klubech nebo v komisi pro film a mládežnické kluby. „Vždycky řadil na první místo ve výčtu svých profesních označení nejdříve filmový historik a teprve pak publicista a pedagog,“ říká Jachninova dcera Martina Bílkovská.

Na kontě má Boris Jachnin kromě básnických sbírek, povídek a pohádek řadu odborných publikací, například o Gretě Garbo, Rainerovi W. Fassbinderovi, Charlie Chaplinovi, Janu Werichovi či Janu Procházkovi. Jeho stopy najdete i v mnoha odborných či kulturních časopisech, natočil dva výukové filmy a jako kandidátskou práci vypracoval model filmového školství včetně metodiky a učebnice. Po převratu učil mj. na Jihočeské univerzitě a písecké filmové škole. A mladým lidem se věnoval do poslední chvíle.

„Zpracoval vysokoškolská skripta a studenti za ním chodili s diplomovými pracemi jako za odborníkem. Dokonce v poslední době jedna studentka až z New Yorku s ním konzultovala svou práci o Jiřím Voskovcovi, jiné studentce radil s prací o Janu Procházkovi, o kterém napsal obsáhlou studii. Proto jsem poslala zprávu o Borisově smrti také do Plzně, kde probíhá filmový festival, kterého se účastní i Lenka Procházková a řada dalších osobností filmu, se kterými se Boris znal,“ dokresluje poslední chvíle Jachninova života jeho žena Jitka.

Jachnin prošel celou řadou povolání – od osvětového pracovníka, dramaturga, nakladatelského redaktora přes dělnické profese jako izolatér, noční hlídač, lisař, ostřič nástrojů či skladník až po pedagogickou činnost po Listopadu. Mnozí, mezi něž patřím i já, si jej pamatují také jako novináře v Jihočeské pravdě. Ale nikdo, kdo jej znal, nezapomene jeho vstřícnost, laskavost a ochotu pomáhat. Na kulturní scéně bude skutečně chybět.

Boris Jachnin
Narodil se 1. května 1932 v Praze, od roku 1955 žil v Č. Budějovicích. Absolvoval FAMU, od roku 1969 však střídal dělnická povolání. Byl rehabilitován jako pracovník filmu a jako novinář až v roce 1991. Na univerzitách pak vedl filmové semináře. Zemřel 17. dubna 2011.