Početné publikum krátce po osmé hodině přivítal publicista František Stárek, který již před tím obstaral proslov při odhalování pamětní desky březnovým událostem roku 1974 a následně vedl seminář k tématu Bigbít obuškem. Stárek ve své úvodní promluvě připomněl některé z mýtů, které komunisté o památném rudolfovském vystoupení veřejně šířili. Kupříkladu to, že „bubeník bušil do bubnu chcíplou krysou“, což poté vtipně demonstroval pomocí plyšového hlodavce v průběhu první skladby.

Během koncertu, který byl rozdělen do dvou částí, zazněly vedle starších kompozic také písně z nového alba Plastic People Maska za maskou. Mimochodem první studiové desky, kterou skupina vydala po smrti zakládajícího člena a po mnoho let výhradního autora hudby Plastiků Mejly Hlavsy. Z nových skladeb kapela zahrála například TV idylku, Masku či Magorův šém. Působivé pak bylo například provedení melodramu Marie, vstávej. Text inspirovaný židovským filozofem Martinem Buberem přednesl sám autor Vratislav Brabenec. Jeho dramatický vokální projev podporovaný vizáží pradávného mudrce byl společně s instrumentálním doprovodem kapely zdrojem silného estetického zážitku. Dobře vyzněla také kompozice Pod křížem zůstaly ženy s výbornou gradační linií. V druhé části vystoupení zazněly mimo jiné klasické skladby Plastic People jako Podivuhodný mandarin, Moc jsem si neužil, Magické noci nebo Kanárek, na které posluchači reagovali zvláště bouřlivě.

Po hudební stránce koncert Plastiků zdobila především perfektní rytmika, kterou v současné době tvoří nově příchozí bubeník Jaroslav Kvasnička a baskytaristka Eva Turnová. Právě jejich zásluhou mělo poměrně dlouhé vystoupení až nečekaný drajv.

Podobně dobře si ale vedli i ostatní muzikanti. Zvláště v druhé polovině koncertu se dostalo více prostoru skladbám s rozsáhlejšími improvizovanými plochami, v nichž dominovala vedle velmi expresivních výstupů Vráti Brabence na saxofon a klarinet rovněž kytarová sóla Joea Karafiáta a klávesová hra Josefa Janíčka. Výrazové možnosti skupiny značně rozšiřoval také Jiří Kabeš svoji hrou na violu, kazoo a theremin.

Dobrý dojem ze sobotního koncertu Plastic People of the Universe je do určité míry rovněž zásluhou místa konání. Nejenom vědomí historických událostí spojených s restaurací Na Americe, ale samotná atmosféra léta neudržovaného sálu s místy chybějícími parketami a ptačími hnízdy na stropních lucernách dodávala akci velké kouzlo. Určitá nevýhoda spočívala pouze v absenci vyvýšeného pódia, kvůli čemuž mohli skupinu zahlédnout pouze šťastlivci stojící v prvních řadách.

Hodnocení: 90%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog