A právě tam ho objevil virtuos Petr Dostál-Berg, který téměř po 200 letech vytvořil jeho repliku. Na rožmberskou trumpetu s názvem tromba clarina hrál v českobudějovickém klášteře na Piaristickém náměstí, kde zahájil Hudební slavnosti Emy Destinnové.

Historickou trubku, o níž si vědci mysleli, že jde o rekvizitu, našel v krumlovském Barokním divadle. Tam se zpravidla používala jako partner 
k hlasu kastráta. Když v roce 2003 zatroubil virtuos na její první hratelnou repliku, kterou z velké části sám navrhl, cítil se naprosto bezmocný.

„Pocítil jsem obrovskou úctu 
k tomu, co oni tehdy uměli. Jak náš duch, který se spoléhá na mechanické věci, je pozadu. Když ji necháte zaznít v barokním divadle, vnímáte, jak je zvuk hmota, která vás zvedne,“ říká 57letý Petr Dostál-Berg, který se na trombu clarinu učil hrát asi pět let.

Rožmberská trumpeta je krom jiného unikátní tím, že se přibližuje barvě lidského hlasu, a ztrácí tak známý fanfárový charakter. Nástroj, na který hrál včera Petr Dostál- Berg, má několik vrstev. Mosaz, stříbro, zhruba půl kila zlata.

Petr Dostál-Berg vdechl po 200 letech život rožmberské trubce z Krumlova. Zahrál na ni na Hudebních slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Nástroj se jmenuje tromba clarina.„Dnes se všechno dělá galvanicky, tenkrát ale pozlacovali ohněm, takže jsem hledal někoho, kdo by toho byl schopen, a našel jsem zvonaře 
z Řezna,“ líčí trumpetista. Veřejně obnovenou trombu sopranu poprvé představil také 
v jižních Čechách, roku 2006 na zámku Hluboká.

Trubka je Petru Dostálovi- Bergovi patrně předurčena. Narodil se v Olomouci, městě s tímto nástrojem spjatém, působil tam  například Pavel Josef Vejvanovský. Sám Berg se už jako čtrnáctiletý kluk zajímal o notové zápisy autentických historických koncertů pro nástroj svého srdce.

„Trubka patřila ve vrcholném baroku k nejlépe zaplaceným interpretům. Trubač na císařském dvoře – těch bylo jen několik, kteří dokázali hrát melodie – dostal jako odměnu třeba dům,“ připomíná virtuos, jenž v Ostravě studoval Filozofickou fakultu a chodil zároveň na konzervatoř.

Pročítal prameny a všude se psalo, že tromba clarina zanikla v poslední třetině 18. století, s rozpadem evropského dvora. Proto ho muselo dost možná šokovat, když na ni narazil v českokrumlovském Barokním divadle. Dík by mohl poslat Vilémovi z Rožmberka, jehož papež nazýval místokrálem.

Petr Dostál-Berg vdechl po 200 letech život rožmberské trubce z Krumlova. Zahrál na ni na Hudebních slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Nástroj se jmenuje tromba clarina.

„Byl čtyřikrát ženatý, nezanechal žádné potomky 
a soustředil obrovskou pozornost, a to i finanční, na trubku. V roce 1595 založil trubačský sbor a na dvoře Rudolfa II.  nechal za neskutečné peníze vychovávat žáky. Jejich vzdělání trvalo 12 roků. Vychoval si sbor trubačů, kteří uměli hrát melodie o sto let dřív než ostatní. Tím vznikla tradice," popisuje.

Dlouhé hodiny hledání

Poslední záznam o trombě clarině a schwarzenberském trubači pochází z Krumlova, ze zásnub princezny Marie Luisy Habsburské s Napoleonem, roku 1810. Pak z paměti dějin mizí. Život jí navrátil virtuos, který roku 1982 emigroval do západního Německa a nyní žije u Salcburku.

Proces obnovy, na jehož konci je dnes nádherná replika, byl složitý. Na trubku, jež se dochovala v Krumlově, se hrát nedalo, protože by se rozpadla. „Byl jsem prakticky donucen vytvořit věrohodnou kopii. Trubku jsem změřil, sám jsem absolvoval několik pokusů, oslovil různé řemesníky, ale nic nefungovalo. Šlo také o spojení kónické a cylindrické podstaty nástroje, nikdo nevěděl, jak je trubka vytvořena, aby hrála melodie," vypráví Petr Dostál-Berg.

Petr Dostál-Berg vdechl po 200 letech život rožmberské trubce z Krumlova. Zahrál na ni na Hudebních slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Nástroj se jmenuje tromba clarina.Až v roce 2000 narazil na firmu Jiracek, jež sídlí v Šaraticích u Slavkova. Tam trubku postavili. „Na Západě by přišla na několik milionů, je to obrovské množství hodin hledání," podotýká člen Evropské akademie věd a umění.

Tak po téměř 200 letech obnovil rožmberskou trubku. Hrálo se na ni s jednou rukou 
v bok, což dokládají fresky 
v Českém Krumlově, které takto trubače zobrazují.

„Mé začátky ale byly velice krkolomné, protože nátiskem na normální trubku se na ni hrát nedá. U moderní trubky se nadechnete a vytvoříte v ní tón, pomocí fyzické síly plic. Historická trubka už měla tón hotový," porovnává.

Normální trubka je dlouhá 60 centimetrů a má jen pět či šest přirozených tónů. Tromba clarina je dlouhá 220 – 240 centimetrů a zasahuje všechny rejstříky, podobně jako hlas kastráta, s rozpětím přes čtyři oktávy.

Petr Dostál-Berg vdechl po 200 letech život rožmberské trubce z Krumlova. Zahrál na ni na Hudebních slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Nástroj se jmenuje tromba clarina.

Nástroj, který zněl budějovickým klášterem, zdobí vytepaná rožmberská růže. Střapec 
a omotávku si Petr Dostál-Berg nechal vyvést v barvách EU a státu Izrael. „O autentický zvuk je obrovský zájem, každý ho chce slyšet, je lahodný. Když zazní, je tam všechno," říká nadšeně a plánuje, že požádá o zápis tromby clariny na seznam UNESCO. Rodí se rovněž nadace Clarina Nova 
a chystá se otevření mistrovské třídy v Českých Budějovicích. Berg věří, že hraní na trombu clarinu má i muzikoterapeutické účinky .

Rožmberskou trumpetou jeho záběr nicméně nekončí. Hraje i na trombu sopranu, 
k níž vlastní patent, a na šofar, roh z biblických dob. Těm, kteří ho včera neslyšeli, to znovu předvede 30. srpna 
v krumlovské synagoze. A jak vnímá trumpetu jako takovou? „Vývoj naší civilizace provází zvuk trubky. A nádech znázorňuje naši duši – 
s prvním se narodíme a s posledním odejdeme."