Natržený kopačák, který uvízl kousek pod splavem, skrápí déšť. U mostku nad potokem Libotyně ve Vlachově Březí postává šest dětí, v rukou popsané papírové lodičky. „Už vidím, jak nám ztroskotá,“ věští mírně skepticky jedna z dívek.

Zvláštní hlouček nemokne při pondělním odpoledni jen tak z plezíru. Pět dívek a jeden kluk, žáci ze Základní školy Josefa Brože, se totiž připojili ke Dnu poezie. Ten sice připadá až na 22. listopad, ale první akce ho předznamenaly už v pondělí. Jako ta v Březí, při níž děti poslaly po hladině Libotyně verše na papírových parníčcích.

„Když půjdou ke dnu, mám gumovky a budu parníčky zachraňovat, abychom dopluli,“ usmívá se Markéta Horáková, učitelka ve čtvrté třídě, která poetickou plavbu řídí společně s manželem Janem.

Báseň stočila do listí

Po 13. hodině má už za sebou spojenou hodinu pracovního vyučování, českého jazyka a literatury. Báseň Kapka od Věry Borské s dětmi napsala na papír různým typem písma, poté z něj skládali lodičky a na závěr si určili druhy slov.

„Jestli z těch šestnácti přijdou tři, bude to úspěch. Papír není úplně měkoučký, uvidíme, co vydrží,“ přemýšlí Markéta Horáková.

Před 14. hodinou ale účast překonává její odhad o sto procent. Dětí přichází šest. A dvanáctiletá Věra Kotrčová nese originál: básničku na papíře zatočila do několika spadaných listů. „Vymyslela jsem ji sama, je o vodě,“ vysvětluje školačka. Chvíli se s ostatními dohaduje, jestli její listobáseň poplave, pak do debaty vstupuje Jan Horák a láká známého z nedalekého stavení. „Fando, napiš nám nějakou básničku a pojď ji poslat. Jako Mácha, ne?“

Horáková odhaduje, že 'to půjde'. Ačkoli vody teče Libotyní pomálu. „Jestli poplavou od jednoho mostu k druhému, bude to náš úspěch,“ směje se pedagožka.

Malý černovlasý kluk lituje, že s sebou nevzal psa, ale to už procesí schází po schůdcích k vodě. Horák ještě osvětluje, že plavidla s veršíky by mohla za ideálních podmínek dorazit do moře poezie po trase Blanice – Otava – Vltava – Labe, a literární závod startuje.

Proud si bere osm parníčků a první chvíle to vypadá, že se naplní proroctví jedné ze slečen, jak 'budou krásně plavat'. „Moje vede,“ nese se nadšený hlas korytem, vzápětí se ale ozve Mně se špajcla, to když se jeden koráb zarazí o hromadu listí. „Ježiš, moje ztroskotala, ještě ji zkusím vzkřísit. Drž mě!“ vyjekne další z dívek, která při záchraně plavidla málem končí v potoce.

Skoro všechny lodě se nakonec přiblíží druhému mostu. Pro školáky z Březí tím ale Den poezie, k němuž se na jihu Čech přidaly ještě knihovna v Nové Včelnici a obchodní akademie z Třeboně, nekončí. Škola totiž akci fandí už sedm let, rok co rok pak děti čtou svá díla v galerii Bomba. A mají i smysl pro humor, jako Barbora Podlešáková ze IV.B. v roce 2006 s dílkem Naše štěňátka: Náš psík strakatý/ je hodně chlupatý/ Jmenuje se Sindy/ víc vám povím jindy/ A náš druhý psík/ jmenuje se Fík/ je také strakatý/ ale není chlupatý…

Veselou stopu po sobě zanechal i anonym z roku 2003. Čtyřverší nazval Pouštění draka: Hurvínek pouští draka/ Mánička musí makat/ Žeryček po něm skáče/ Mánička spadla a pláče.