Ani poté se s divadlem nerozloučil úplně. Mezi jeho první a poslední jihočeskou inscenací - hrou Pan Biedermann a žháři z roku 1959 a Saturninem z roku 2005 - figuruje 167 úloh v hrách nejrůznějších žánrů.

Jeho kolegové na něj vzpomínají jako na umělce, s nímž byla legrace. „Byl vynikající herec i kolega, který spoustu věcí předal mladším, vedle něho jsme mohli vyrůstat. A školil nás nejenom herecky, ale i svou pohotovostí. Vzpomínám si na jednu komickou příhodu, kdy jsme mu coby Janu Roháčovi měli s Erikem Taberym předávat vzkaz od Žižky a vyměnili jsme text, takže to otevřel a tam nebylo nic napsaného. Chtěli jsme ho vypéct. On si promnul oči a řekl: můj zrak už umdlévá, přečti mi to sám. V té chvíli jsme tam stáli jak dva pitomci,“ vzpomíná ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták.

K jeho nejlepším rolím počítá dědečka v Saturninovi nebo kováře z pohádky Dalskabáty hříšná ves, kde hrál například s Karlem Rodenem.

„Zdeňka Jarolímka diváci milovali jako představitele mužných rolí, antických vladařů, ale i lidových postav z české dramatiky. Mezi jeho nejoblíbenější role patřil Mlynář z Lucerny, Kalafuna ze Strakonického dudáka, Král Jindřich VI., Xanthos ze hry Liška a hrozny nebo Kreont z Antigony,“ připomněl dramaturg František Řihout.

Z dramatiky 20. století je třeba zmínit jeho pastora z Výstředností slavíka a Viktora Molnára z Kočičí hry. V 90. letech se podílel na řadě inscenací, k nejvýznamnějším patřily Kráska a zvíře, Dáma s kaméliemi nebo Ideální manžel. Oblíbené byly i jeho kreace v operetách a muzikálech.

„Jsem rád, že když jsme ho nedávno navštívíli, mohli jsme mu dát cenu divadla, popovídali jsme a zavzpomínali. Zapsal se tu velkým písmem. Jeho odchod ze scény života znamená pro jihočeskou divadelní scénu velkou ztrátu – patřil k uměleckým osobnostem, o nichž se vždy bude mluvit jako o milovaných hercích,“ doplnili Šesták s Řihoutem.

Lidé se se Zdeňkem Jarolímkem naposledy rozloučí ve čtvrtek 27. května od 12 hodin v obřadní síni českobudějovického krematoria.