Stal se symbolem jihočeské lidové architektury, i když se ani neví, jak vypadal. Jakuba Bursu (1813 - 1884), zednického mistra z Vlachova Březí, od jehož narození loni uplynulo 200 let, připomíná Městské muzeum ve Volyni. Nabízí volutu jako typický prvek selského baroka, ukázku náčiní i pexeso, o které je velký zájem. Expozice s názvem Podpisowatel mena, kterou již vidělo zhruba 6000 lidí, skončí 30. března.
Hned při cestě po schodech se příchozí ocitne v bursovském domě: visí nad ním kopie štítu domu, u něho pak zednický vrátek na tahání břemen. „Jakub Bursa byl jedním z mnoha zedníků, kteří začali dělat zdobenou lidovou architekturu v pojetí, kterému se říká selské baroko. Jaké bylo, nejlépe vystihuje citát Jana Dyka z roku 1914: Podati charakteristiku lidového stavitelství, byť i ve stručných jen rysech, je velmi obtížno,“ říká ředitel muzea Karel Skalický.
Vhled do Jakuba Bursy podává text v expozici. Začíná takto: „Smutná je asfaltová jiřetická náves: sedlák Boška již koně nezapřahá, návesní louže je zavezena a kaple zbořena. Někdeší dobová mnohobarevnost se změnila na současnou monotónní modř, ostatně jaká doba, takové barvy. Statek č.p. 4 nechal pro rodinu vystavět sedlák Tomáš Boška…“
Ten dal v létě 1843 honosně ozdobit fasádu „skrze svižné štukatérské umění mladého zednického mistra Jakuba Bursy“, který na jiřetickém statku použil – na tehdejší poměry odvážně – velmi dlouhý desetiřádkový nápis včetně slov 'podpisowatel mena'.
„Více než architektem nebo stavitelem byl Jakub Bursa skutečně průčelním podpisovatelem jména konkrétního stavebníka, tedy brilantním štukatérem a žádaným fasádníkem, jak nám na základě kombinace titěrných archivních nitek, pozakrytých souvislostí i hmotných pozůstatků budov dokládají rovněž další stavby: hospoda v Kovaníně, kaple v Libotyni, křížová cesta u kaple sv. Ducha nebo márnice na hřbitově ve Vlachově Březí,“ říká Karel Skalický.
Expozici dominuje voluta, poskládaná z cihel z 19. století. Je zakončena zednickou krokvicí, předchůdkyní dnešní vodováhy, z roku 1812. Traduje se, že Bursova maminka mu ji dala do peřinky… Dobový pocit mocní kolec (kolečko) a krác (motyka). Ve vitrínách leží další krokvice, pečetidlo zednického, tesařského a kamenického cechu v Protivíně, zednické a tesařské kladivo, spárovačka, kružidlo, stavební hřebíky laťováky a krováky či kamenické hmatadlo.
Po stopách Bursy se dá jít díky mapě vesnic, kde pracoval, pozornost přitáhne též pexeso se štítky zednických mistrů, které se i dobře prodává jako suvenýr. Práci Jakuba Bursy, třikrát ženatého otce 14 dětí, připomíná dále model statku v Zechovicích, otisk ze štítu hospody v Kovaníně, obrázky dalších stavení včetně Bursova statku v Bušanovicích. Atmosféru doplňuje osobní pečetítko zednického mistra Františka Koženého nebo střelecký terč strakonického stavitele Vincence Teyšla, na němž si zednický mistr bursových časů nese nízké lešení zvané kozy.
Z mnoha stran nahlédne Bursův odkaz kniha, která přijde na trh na jaře. Jak zmínil Karel Skalický, Bursovo účastenství na stavbách bylo dosti proměnlivé: někde jen zdobil, jinde stavěl i zdobil, případně stavěl podle plánů jiných. Existuje i řada staveb, k nimž byl Bursa uměle naroubován, jako stavení z Čepřovic č.p. 17, kde se objevily voluty na štítě až v 70. letech 20. století.
„Nebo je vše jinak? Ústa pamětníků jsou již zcela němá a vypovídající archivních dokladů je pomálu,“ píše se na výstavě ve Volyni. Ať je pravda jakákoli, platí další z citátů: pár pěkných stavení Jakub Bursa vyzdobil…