Stal se symbolem jihočeské lidové architektury, 
i když se ani neví, jak vypadal. Jakuba Bursu (1813 - 1884), zednického mistra z Vlachova Březí, od jehož narození loni uplynulo 200 let, připomíná Městské muzeum ve Volyni. Nabízí volutu jako typický prvek selského baroka, ukázku náčiní i pexeso, o které je velký zájem. Expozice s názvem Podpisowatel mena, kterou již vidělo zhruba 6000 lidí, skončí 30. března.

Hned při cestě po schodech se příchozí ocitne v bursovském domě: visí nad ním kopie štítu domu, u něho pak zednický vrátek na tahání břemen. „Jakub Bursa byl jedním 
z mnoha zedníků, kteří začali dělat zdobenou lidovou architekturu v pojetí, kterému se říká selské baroko. Jaké bylo, nejlépe vystihuje citát Jana Dyka z roku 1914: Podati charakteristiku lidového stavitelství, byť i ve stručných jen rysech, je velmi obtížno,“ říká ředitel  muzea Karel Skalický.

Vhled do Jakuba Bursy podává text v expozici. Začíná takto: „Smutná je asfaltová jiřetická náves: sedlák Boška již koně nezapřahá, návesní louže je zavezena a kaple zbořena. Někdeší dobová mnohobarevnost se změnila na současnou monotónní modř, ostatně jaká doba, takové barvy. Statek 
č.p. 4 nechal pro rodinu vystavět sedlák Tomáš Boška…“

Jakub Bursa, zednický mistr z Vlachova Březí, je zpřítomněn výstavou v Městském muzeu ve Volyni.Ten dal v létě 1843 honosně ozdobit fasádu „skrze svižné štukatérské umění mladého zednického mistra Jakuba Bursy“, který na jiřetickém statku použil – na tehdejší poměry odvážně – velmi dlouhý desetiřádkový nápis včetně slov 'podpisowatel mena'.

„Více než architektem nebo stavitelem byl Jakub Bursa skutečně průčelním podpisovatelem jména konkrétního stavebníka, tedy brilantním štukatérem a žádaným fasádníkem, jak nám na základě kombinace titěrných archivních nitek, pozakrytých souvislostí i hmotných pozůstatků budov dokládají rovněž další stavby: hospoda v Kovaníně, kaple v Libotyni, křížová cesta u kaple sv. Ducha nebo márnice na hřbitově ve Vlachově Březí,“ říká Karel Skalický.

Expozici dominuje voluta, poskládaná z cihel z 19. století. Je zakončena zednickou krokvicí, předchůdkyní dnešní vodováhy, z roku 1812. Traduje se, že Bursova maminka mu ji dala do peřinky… Dobový pocit mocní kolec (kolečko) a krác (motyka). Ve vitrínách leží další krokvice, pečetidlo zednického, tesařského a kamenického cechu v Protivíně, zednické a tesařské kladivo, spárovačka, kružidlo, stavební hřebíky laťováky a krováky či kamenické hmatadlo.

Jakub Bursa, zednický mistr z Vlachova Březí, je zpřítomněn výstavou v Městském muzeu ve Volyni. Dominantou expozice je voluta, typický prvek selského baroka.

Po stopách Bursy se dá jít díky mapě vesnic, kde pracoval, pozornost přitáhne též pexeso se štítky zednických mistrů, které se i dobře prodává jako suvenýr. Práci Jakuba Bursy, třikrát ženatého otce 14 dětí, připomíná dále model statku v Zechovicích, otisk ze štítu hospody v Kovaníně, obrázky dalších stavení včetně Bursova statku v Bušanovicích. Atmosféru doplňuje osobní pečetítko zednického mistra Františka Koženého nebo střelecký terč strakonického stavitele Vincence Teyšla, na němž si zednický mistr bursových časů nese nízké lešení zvané kozy.

Z mnoha stran nahlédne Bursův odkaz kniha, která přijde na trh na jaře. Jak zmínil Karel Skalický, Bursovo účastenství na stavbách bylo dosti proměnlivé: někde jen zdobil, jinde stavěl i zdobil, případně stavěl podle plánů jiných. Existuje i řada staveb, k nimž byl Bursa uměle naroubován, jako stavení z Čepřovic č.p. 17, kde se objevily voluty na štítě až v 70. letech 20. století.

„Nebo je vše jinak? Ústa pamětníků jsou již zcela němá 
a vypovídající archivních dokladů je pomálu,“ píše se na výstavě ve Volyni. Ať je pravda jakákoli, platí další z citátů: pár pěkných stavení Jakub Bursa vyzdobil…