Titulek „Záchrana opery? Zrušit divadlo v Táboře“ (Deník, 6. 11.) je natolik dramatický a silný, že si rozčilený čtenář ani neuvědomí, že v samotném článku se slova o rušení vůbec neobjevila. Já jsem také ve skutečnosti neřekl, že k záchraně jihočeské opery vede cesta skrze zrušení táborského divadla. Rušit původní divadelní budovu s bohatou tradicí by byl přece bohapustý nesmysl.

Uvedl jsem něco jiného. 
S příspěvkem, který dostává táborské divadlo z krajského rozpočtu, je podle mého názoru Jihočeské divadlo (JD) schopno zajistit v místě uměleckou produkci a vložené peníze mohou přitom významně pomoci k udržení operního divadla 
v jižních Čechách, což by mělo být prioritou.

JD jsou vlastně čtyři divadla s nezastupitelným posláním 
a pod jedním vedením. Operní divadlo je nejnáročnější na personální zajištění a tím i nejnákladnější. Proto není v každém divadelním městě, ale je zřízeno pro široký region. Opera JD má vlastní náklady kolem 40 milionů  Kč. V samotných Českých Budějovicích čítá „tvrdé“ jádro příznivců cca 1500 pravidelných diváků. Odhaduji, že k této skupině patří dalších 800 až 1000 diváků z jihočeského regionu a z rakouského příhraničí. Návštěvnost některých atraktivních operních, respektive operetních 
a muzikálových titulů přitom dosahuje až 7000 diváků, opět 
v uvedeném poměru místních a mimobudějovických.

Popáté ve své historii nastudovala opera Jihočeského divadla Bizetovu Carmen. Poprvé zazní libreto ve francouzském originále. Na snímku jako Carmen Šárka Hrbáčková a WeiLong Tao jako Don José.

V průběhu existence JD je 
z finančních důvodů pravidelně zpochybňována existence především opery, která není pouze divadlem městským, ale divadlem nadregionálním a reprezentativním. Proto například v Německu, Rakousku a částečně ve Francii existují modely finančního zajištění opery z více zdrojů. A v tom je český kámen úrazu.

Operní divadla v Čechách hradí v maximální míře jejich zřizovatel, tedy města, kterým je velmi skrovně pomáháno odjinud. České Budějovice dotují své divadlo 86 miliony Kč, přičemž místní divadlo má mezi českými vícesouborovými divadly nejvyšší míru soběstačnosti činící cca 35 procent.

Stát letos poskytl JD příspěvek 6,5 milionu Kč ve snaze udržet provoz především hudebních a tanečních souborů. Jihočeský kraj přispívá 3,5 miliony Kč. Znovu připomínám, že odhadovaná skladba operního publika z Budějovic a mimo Budějovice je 60:40.

Ředitel divadla je vystaven kritice ostatních kulturních spolků a institucí nebo sportovních klubů, že odčerpává podstatnou část volných prostředků z rozpočtu města. Je vyzýván politiky k úspornosti 
i ke shánění dalších zdrojů. Úspornost je nutná, ale je to sekera o dvou ostřích. A nalezení dalších zdrojů? Soukromé jsou skrovné a nahodilé. Aby opatření měla zásadní smysl, musí se hledat řešení dlouhodobé 
a stabilní. Proto se tolik volá po vícezdrojovém financování.

Zleva ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták, šéf baletu Attila Egerházi, šéf loutkohry Zdeněk Jecelín, kavkazský režisér Jevgenij Ibragimov, baletky Linda Schneiderová a Shirley Esseboomová v Budějovicích na konferenci k zahájení nové sezony.Čas ale kvapí a politická domluva mezi městy a kraji, případně státem je v nedohlednu. Byl jsem tedy nucen předkládat řešení, která jsou ale vždy citlivá v tom, že někoho významněji zasáhnou.

Pokud se objeví návrh na sloučení orchestrů JD a Jihočeské komorní filharmonie, je oheň na jedné střeše, neboť se dotýká konkrétních lidí, ať už umělců či managementu. 
I když model tzv. gewandhausu úspěšně funguje v německém prostoru.

Oheň na další střeše způsobí návrh na pomoc zachování operního souboru prostřednictvím peněz, které jsou určeny pro chod táborského stagionového divadla, které vlastní soubor nemá. A přitom i tento návrh má logiku. Řada jihočeských měst má svá divadla, která provozuje jako stagiony. Mimo Tábor je to Písek, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Třeboň, Prachatice a další. Jedině Tábor však dostává významnou dotaci z Jihočeského kraje, přes devět milionů Kč. Ostatní města podporují své stagiony ze svých rozpočtů.

Jak zachovat operní umění v jižních Čechách

Je spravedlivé podotknout, že řada těchto stagion v čele 
s Táborem – a slovy uznání 
k obdivuhodné práci pana ředitele Daňhela jsem nikdy nešetřil – se snaží o kvalitní dramaturgickou nabídku. Ale hledáme řešení, jak zachovat operní, případně baletní umění v jižních Čechách. A bylo by velmi smutné, kdyby se šlo nejjednoduší cestou, když existují řešení jiná, byť ne jednoduchá. Bylo by to o to nesmyslnější, že jak opera, tak balet JD dosahují významných uměleckých výsledků, které je řadí na republikovou špičku.

I když už nejsem ředitel, vnímám obranu JD jako svou odpovědnost k činohercům, tanečníkům, muzikantům a zpěvákům a všem těm, kteří jim 
v této práci pomáhají a kteří se zasloužili o výbornou pověst JD na celostátní úrovni. Je to má povinnost i k divákům z jižních Čech, protože je to jejich jediné profesionální divadlo.

Nevolám po uzavření divadla v Táboře, ale volám po nalezení stabilního modelu financování JD. Zcela jistě se jeho hledáním budou zabývat noví budějovičtí zastupitelé a věřím, že toto opakované volání ke společnému postupu vyslyší i vedení Jihočeského kraje.

JIŘÍ ŠESTÁK
Senátor, bývalý ředitel Jihočeského divadla