Výňatky dvou polských recenzí v překladu Teresy Branny svědčí o tom, že se premiéra vydařila. V Čechách se rozhodl svou hru nechat projít náročným testem konzervativního diváka – Jihočecha. Zatímco v Praze se Zelenkova moralita bude hrát až na jaře, Jihočeské divadlo vyrukovalo s premiérou v rámci projektu Český rok již 12. února.

Náročné téma homosexuální pedofilie (hlavní hrdina spisovatel Michal znásilní jedenáctiletého chlapce) podává Zelenka jako variaci na Dostojevského Zločin a trest. Očištění však nespočívá v uznání viny a přijetí trestu, ale je vázáno na slova, řeč a její moc odtrhnout to, co se říká, od skutečnosti. Michal se rozhodne k „očištění“ ve stejnojmenné televizní show. Tisíckrát zopakovaná pravda postupně upadá v zapomnění. Už nikoho nezajímá, ani Michala.
Postavy hry, zejména pak hlavní hrdina, představený velmi civilně Jiřím Šestákem, dále jeho nakladatel Ondřej (Zdeněk Kupka), ale i další účastníci dramatu, vlastně jen opovídávají život svůj i těch druhých. Vše završuje závěrečný dialog o morálních imperativech mezi Michalem a knězem (Petrem Šporclem).

Závěr hry byl pro mne klíčem či spíše klíči k uchopení celého dramatu. Buď budeme po všech událostech brát promluvu kněze Batka tak, jak ji deklamuje. Pokládá-li otázku, zda má vůbec smysl psát o někom takovém, jako je Michal, a dostává od něho odpověď, že „asi ne“, celá hra tím ztrácí na působivosti, moralita je zploštěna do foglarovsky jednoduchého vidění skutečnosti. Batko je „dobrý hoch“, který pokáral na závěr činy „špatného hocha“.
Anebo. Nebo si máme odpovědět spolu s laděním celé hry na otázku, zda o Michalovi psát, prostě a jednoduše „rozhodně ano“. S hrdinou – aniž se hneme – hned několikrát putujeme. Od zločinu k jeho zevšednění namísto potrestání, od pravdy, která nikoho nezajímá, ke lži, z níž jsou všichni živi, od očištění k pocákání, ba zlití, z klidu pracovny do mumraje televizní „zábavy“.

Podivná talk show

Pozváni nakonec na obří červenou pohovku, postavenou během všeho toho žvatlání, tlachání a relativismu, taženi nahoru za hlavním hrdinou alespoň za oči a uši, jsme účastni nejen podivné a stále zvláštnější talk show, ale i psychoanalytického sezení. Proč vlastně?

Možná i proto, že nám jako divákům nakonec ani nepřipadá zvláštní, že spolu s dospělými herci, pro něž je vulgarita obsažena v roli, zde svou roli hraje také chlapec – dítě, které na nás z jeviště pošle své Kur…! Silný moment, protože tak všichni sedíme, potřísněni tím slovem, ale vše je to vlastně normální.

Mám, stejně jako Zelenka, rád filmy Woodyho Allena. Je mi na nich sympatické i to, jak se v nich zrcadlí Allenova sebeironie, sílící a přitom stále stejně vyrovnaná. Zelenkovi je vlastní černý humor. I jeho rafinovanost mohutní. Katarze se nedostavila. Spíš se objevovaly další otázky.

Hra má šanci obohatit na nějakou dobu repertoár divadla o nesporně dobrý, nový, typicky český kus. Brát ji však doslova, podle podaného prvního klíče, jí může ublížit. Jde sice o hru angažovanou, ale ne o jednoduchou moralitku. Její premiéra byla navíc dobře načasována – ve středu začala postní doba před Velikonocemi, největším křesťanským svátkem. Od soboty máme nového primase českého. Snad by souhlasil s tím, že potřebujeme mnohem víc než jedno Očištění.

Hodnocení: 80%

TOMÁŠ VEBER
Autor je spolupracovníkem redakce