Z dlažby náměstí ční do několikametrové výšky, vynořují se nad hladinu slepého ramene Malše, před radnicí se u nich fotí turisté a na trávě Sokolského ostrova se po nich kloužou děti. Centrum Českých Budějovic zaplnilo sedm monumentálních soch, které pod názvem Umění ve městě 2010 vytvořili umělci z okruhu skupiny 4sochaři.

Na první pohled jsou to díla zcela odlišná. „Jak svou formou, která může být figurální, jako v případě Myslitelů Michala Trpáka, kde bychom mohli dokonce hledat paralely k umění antickému či klasicistnímu, nebo naopak téměř abstraktní, takové jsou Rezavé květy Čestmíra Sušky. Mohlo by se zdát, že jsou to díla náhodně zatoulaná z ateliérů do ulic. A přece je zde významný jednotící prvek, kterým je město – jako sociologický fenomén není homogenní, má nesourodou strukturu a paralely k jeho tvářím zde nacházíme,“ řekla o výstavě teoretička umění Karolína Peštová.

Parafráze Rodina

Náměstí Přemysla Otakara II. ozvláštňuje v každém rohu jedno dílo. Nejvíc pozornosti na sebe strhává před radnicí sousoší Myslitelé Michala Trpáka. Dva zadumaní muži v pozici Rodinova Myslitele odkazují na krizi rozumu, společnosti i jedince.

„Trpák svého Myslitele vystavuje dialogu s druhým a klade několik zásadních otázek: naznačuje problém role jedince v anonymní společnosti města. Situováním sochy před radnicí otevírá široké spektrum různých interpertací,“ soudí Peštová.

Autor doplnil, že jde o parafrázi Rodina. Posunul ho ovšem o kontrast dvou figur. Jednu sochu tvoří prořezy z malých figurek a druhou jejich pozitivy.

„Krize společnosti, krize ekonomická, krize na radnici, to vše byly indicie, se kterými jsem pracoval a ze kterých to vzešlo. Za Rodina měl myslitel ve společnosti opodstatnění a myslím, že teď ho má ještě víc,“ vysvětlil Michal Trpák.

S prolínáním vnějších a vnitřních objemů pracuje také Čestmír Suška, jehož ocelot s Rezavými květy je v protějším rohu náměstí. Socha Domeček a Prasátko v třetím rohu jako by se městem nebo vesnicí nechala přímo inspirovat, s určitou groteskností a nadsázkou ji zde umístil Ladislav Plíhal.

„Jeho dílo zhmotňuje do 3D podoby notoricky známý obrazec, který bychom mohli považovat za učitý projev street artu,“ podotkla Peštová. Kvartet na náměstí doplňuje Richard Švejda svoji figurou v oblacích s názvem Proč ne..?

Plameňák i noha

Tři díla se vynořují na dhladinu Malše. Konfrontovat svoji sochu s vodním živlem se rozhodl Jakub Flejšar, který do řeky umístil sousoší Klesající figury. „Je to parafráze na klesající důvěru jednotlivce v systém, který nám řídí životy a klesající naděje na nějaké řešení,“ poznamenal Flejšar.

Další naopak hravou a optimistickou sochou v Malši je Plameňák Zuzany Beránkové. Naproti na Sokolském ostrově se po trávníku 'prochází' dvoutunová ocelová noha Lukáše Raise. Ten poskládal jednotlivé ocelové trubky do pevných svazků, tvořících konkrétní tvar.

Váha a velikost soch není náhodná. Skupina 4sochaři má totiž z předchozích let dvojí špatnou zkušenost, kdy jím díla poničili vandalové. „Snažili jsme se proto, aby byly sochy buď hodně těžké nebo hodně vysoko,“ zdůvodnil Trpák.

Sochy podle teoretičky Peštové město oživují, vytrhávají návštěvníka z každodennosti a nabízí důvěrně známá místa ke zcela odlišnému vnímání. Mají na to dva a půl měsíce, výstava skončí 15. září. „Zjitří vnímání všedního dne, budou provokovat k dialogu, zamyšlení či narušení stereotypů,“ myslí si Peštová.