„Moc bych přála všem, aby byli naplnění štěstím a spokojeností,“ říká šestačtyřicetiletá Šárka Benetková.

Broukáte si před Vánoci podvědomě nějakou koledu?
Určitě, hlavně před Vánoci se jich nazpívám tolik, že mi to pořád jede v hlavě, minimálně měsíc před svátky. Nehledě na to, že ráda vyhledávám koledy, které jsou méně známé, abychom je s Nezmary mohli uvést ve známost.

Kterou jste objevila naposledy?
Teď mi zrovna přinesl jeden kolega – už můžu říci kolega – houslista z Jihočeské komorní filharmonie Jiří Peška dvě koledy, takže příští rok se do nich pustíme.

Nejdou vám někdy všechny ty koledy, které kolem nás znějí už od listopadu, na nervy?
Ani ne. Tyhle veřejné prostory moc nevyhledávám, nakoupím a mažu domů, v těch koledárnách se moc nezdržuji. Ale vím, že naše řetězce potom, co uklidí v září sešity a penály, nastoupí s vánočními kolekcemi.

Jaký je vůbec váš vztah k Vánocům? Těšíte se, nebo je spíš berete jako žena, která má starost, aby na Štědrý den bylo vše, jak má?
Musím říci, že se na ně vždy těším, jen každé období v životě s sebou nese úplně jiný vztah a přístup k Vánocům. Sotva jsem si tak nějak vstřebala, že už je nebudu trávit s rodiči, protože už nejsou, tak se zase podařilo mým dětem vylétnout z hnízda, letos i druhému. Takže budeme doma ve dvou. Ale i tak je to fajn, jen trochu jiné.

Které Vánoce pro vás měly kouzlo?
Určitě ty, kdy byly děti malé a začaly Vánoce vnímat, ta radost v očičkách a tak. To jsem vymýšlela různé věci. Na jedny Vánoce, myslím, vzpomínají i ony: neustále jsem vyhrožovala, že jestliže budou zlobit, nedostanou žádné dárky. A protože se to každý rok opakovalo a nikdy se tak nestalo, tak tenkrát jsem jim nadělila pastelky a fixy, jinak byly všechny dárky schované na jiném místě. Dcera to nesla strašně špatně, servala ze sebe i sváteční oblečení. Pak jsem je tedy nasměrovala ke koši, kde dárky byly.

Když si vzpomenete na sebe jako malou, byl nějaký dárek, který vás nadchl?
To jde taky s věkem. Samozřejmě všechny možné panenky, pak si pamatuju, když jsem dostala stavebnici Merkur, to pro mě bylo naprosto úžasné.

A co vám udělá radost dnes?
Když se mi dostaví ty děti na Vánoce, aby nás bylo přece jenom víc. Zatím ještě nebudu předvídat, jsme domluveni – nedomluveni, tak uvidíme.

Máte už všechny dárky?
Ty mám strašně dávno už, snad měsíc předem. Vždy od září o tom začínám přemýšlet a poslouchat, co si kdo přeje. A hlavně si to snažím všechno zapamatovat.

Už jste mluvila o filharmonii. Letos jste s ní hráli několik koncertů, kde zněly i vánoční písně. Která vás bavila? Měl jsem pocit, že třeba duet Vždyť jsou Vánoce jste si hodně užili.
To nás baví, to už máme v repertoáru několik let a to je pro nás divadelní představení. Jinak celé to hraní s Jihočeskou filharmonií jsou pro nás Vánoce. Muzikantsky určitě, těžko se nám to podaří někdy přeskočit, když má člověk za zády takových 40 muzikantů.

Je to hodně cítit?
To je úplně úžasné. Zvlášť, když si potom sednu ke klavíru mezi ně, teď jsem obklopena těmi houslemi, tak se hrozně tetelím.

Máte na Štědrý den nějaký rituál nebo zvyk, který dodržujete?
Myslím, že ne. Udělá se salát, udělá se kapr, ustrojí se stromeček a jde se ven s pejsky. Ti jsou můj veliký koníček.

Chodíte na půlnoční?
Ani ne, tím, jak jsme se odstěhovali mimo Budějovice, je to trošičku z ruky. A většinou se na Štědrý den dokážeme tak znavit jídlem, že už se potom kolem desáté očka klíží. Ale když jsme byli v Budějovicích, tak jsme na půlnoční chodili.

Máte jako správná hospodyňka nějaký zvláštní fígl na salát?
Ani ne. Ale letos udělám jinak kapra, upeču ho vcelku. Už jsem to zkoušela a je to úplně úžasné. Nechce se mi smažit řízky a ten pečený kapr vcelku s nádivkou je fantastický.

Na závěr, když si vypůjčím titul jedné desky kapely Poupata: Řekni to písní. Zkuste své pocity z Vánoc vyjádřit nějakým textem písně.
Já jsem si teď zase vzpomněla na titul jedné naší desky: Přej a bude ti přáno, což je, myslím, docela podstatný životní motiv. Moc bych přála všem lidem, aby byli opravdu naplnění štěstím a spokojeností, protože pak to z nich čiší a můžou rozdávat dál. Pokud je někdo prázdný sám v sobě, tak určitě nemá co rozdávat. Takže bych přála všem, aby byli spokojeni a šťastní.