ALICE STIERANDOVÁ, České Budějovice

Je to už velmi dávno, kdy se narodila moje první dcera. Bylo to v roce 1986. Byla to moc šikovná holčička, která uměla už v jednom roce perfektně mluvit, a protože jsem poslouchala velmi ráda desky a samozřejmě i Karla Gotta, naučila se sama zapnout gramofon a vybrat si desku, která se jí líbila.
Vybrala si právě Gottovu desku, na které byla píseň Maria. Nevím, co tak malé dítě (1,5 roku) na té písni zaujalo, ale pouštěla si ji každý den a zpívala si Maria, i když si nepouštěla gramofon. Na tom LP je ještě píseň Nevinná. Tu jsem ráda poslouchala já. Tak jsme spolu sedávaly a poslouchaly spolu gramofon každou volnou chvíli.

Potom se stalo něco, co by mě ani v nejhorším snu nenapadlo. Byl červenec, začátek prázdnin, krásné slunečné počasí a dcera se vzbudila ráno v 5 hodin s tím, že ji bolí hlavička. Okamžitě jsme vyrazili na pohotovost, kde lékař nic neobjevil.

Ráno v 8 hodin jsem byla s dcerou u obvodní lékařky, která také nic nezjistila, byla jsem tam znovu v 11 hodin, kdy už dcera měla čtyřicítky horečky.

Bylo mi sděleno, že dcera má úpal. Vůbec se mi to nezdálo, a tak jsme jeli na pohotovost, odkud nás záchranka odvezla do nemocnice. Věděla jsem, že je zle. Ale netušila, že tolik.

V nemocnici nám sdělili, že jedeme pozdě a že neví, jestli se podaří něco pro dceru udělat. Nepodařilo. Dcera zemřela v pouhých dvou letech.

Najednou jsem nechápala, proč se to stalo, a nechtěla věřit, že i dnes umírají děti. Najednou jsem nedokázala poslouchat naši oblíbenou Gottovu desku, píseň Maria a Nevinná. Bylo mi u těch písní, jako by mi někdo vrážel do srdce nůž. Pořád jsem si říkala, že musím Karla Gotta sehnat, aby dceři na posledním rozloučení zazpíval. Po několika dnech jsem konečně pochopila, že je to nemožné a že by mě měl za blázna. V mém zoufalství to prostě mozek nechtěl brát. Pořád jsem si jenom říkala, že měla tolik ráda jeho hlas a písně, že to pro ni musím udělat. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem vzala naši oblíbenou desku do krematoria a nechala jí písně zahrát. Maria a mou Nevinnou, protože ona byla skutečně nevinná.

Po letech jsem si mohla písně znovu poslechnout, bylo mi těžko, ale už jsem to zvládla. Obě písně jsou mi velmi blízké, ale i dnes je poslouchám s těžkým srdcem. Nevinná mi vždy vžene slzy do očí.

A panu Gottovi jsem chtěla říct, že jeho nejmladší fanynce byly teprve dva roky a měla tak ráda jeho písně a hlas…

Omlouvám se za svůj styl, nejsem spisovatelka ani novinářka, jen máma a píšu to přímo ze srdce, tak, jak mi to jde na mysl.