Než nasedli do auta, křičel na ni J. asi pět minut. Tíživé ticho ve voze pak rušil pouze hlas premiéra, který se v rádiu marně snažil obhájit. Před novou vilou přátel potkali její kamarádku a M. se náhle smála jako kdysi dávno. Komoda, která posloužila coby stojan na smrček, byla obtěžkána balíčky. Euforický jekot projel bytem pokaždé, když holky rozbalily ty své a s halasnou radostí si předváděly, jak jim náušnice nejonačejších tvarů ladí k róbám a účesům.

Jen on seděl a myšlenky mu utíkaly kamsi do minula. Když M. poprvé potkal, věděl to hned. Až se toho tenkrát lekl. Pak bylo potřeba postarat se o ni i jejich malé, jenže pro samé starání se, zařizování a holení peněz se jim takřka nepozorovatelně, hádku po hádce, ztrácel cit.

Toho večera visel rozchod ve vzduchu. I zpáteční jízda byla dusná k nedýchání a ve čtyřech stěnách měla M. pocit, že ji zavalí. Její zoufale prázdný pohled proto nemohl zachytit podivné podlouhlé světlo, které se lámalo kdesi nad elektrárnou. Dokouřila a sáhla po kabátu. Už dost. Vtom se ale na chodbě objevil on, objal ji a políbil. Na halence cítila, že oči suché neměl. Ve stínu lampy, pár metrů od toho šedého betlémského paneláku, se mihla křídla.