Jestli to stále platí, lze do 2. ledna ozkoušet v táborské Galerii U radnice. Kouzelný zvoneček, jejž původně vykopal pan Majer, je jedním z mnoha exponátů expozice Vánoce s Arabelou.

Ve čtyřech místnostech představuje hlavně kolem 50 kostýmů z původního seriálu Arabela i následovníka, Arabela se vrací aneb Rumburak králem pohádek. Jde o originály od Theodora Pištěka.

„Jeden máme zapůjčený přímo od Dagmar Patrasové. Je to taková zvláštní historie: ona si ho po natáčení odkoupila od České televize (ČT), dělala s ním několik pořadů. Ochotně nám ho půjčila, byl u ní doma ve skříni a asi by už světlo světa nespatřil,“ říká autor výstavy Jan Maroušek.

Dalším unikátem je kouzelný prsten. Je totiž poslední dochovaný, všechny ostatní kdosi rozkradl. „Dostali jsme nabídku od neznámého kupce, že by za něj dal 120 000, ale je neprodejný,“ líčí Maroušek.

Zmiňovaná Dáda dělá tvůrcům největší trable. Hlavně když se její hábity snaží navléci na figuríny. „Tak úzký pás jako ona asi žádný dospělý člověk ještě neměl. Kolikrát jsme přemýšleli, že ty figuríny ořízneme, kostýmy jsou na nich hodně natěsnané,“ usmívá se tvůrce putovní kolekce.

Plášťů je deset

Vše si půjčili z ČT, ačkoli arabelí kostýmy mají i na Barrandově. Těch od hlavních postav existuje dokonce několik verzí. „Například kouzelný plášť asi v deseti. Dublovaly se z toho důvodu, že některé scény se natáčely víckrát,“ vysvětluje Jan Maroušek.

Kromě Viga, Rumburaka, královny či Xénie, kterou doprovází Fantomas, nabízí expozice i vedlejší postavy, náznakem ukazuje rovněž pohádky jako Popelka, Sněhurka, Děd Vševěd nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

„Pokud se diváci pamatují, tak klasických pohádek je v Arabele nakousnuta celá řada. My jsme s nimi potom pracovali ve prospěch komiky a komična a obraceli jsme je naruby. Vznikl z toho báječný mišmaš reality a pohádky,“ uvádí režisér Václav Vorlíček.

Pohádky autoři přimíchali, aby byla výstava přitažlivější. Nevynechali ani vánoční dekorace, stromečky a retropohledy. „Zčásti jsme přiblížili i domácnost Majerových, leckdo může zavzpomínat. Většinou se nám stává, že lidé poznávají hlavně sifonové lahve, ale stěna není celá – kdyby se to sem nastěhovalo, vešel by se sem pouze obývák Majerových,“ ukazuje Maroušek.

Kostýmy pro první sérii se šily hlavně ze saténu a sametu, látek, jež byly nejdostupnější. Až druhý díl využil i jiné materiály z Německa.
Výstavu doprovází panely s texty a fotografie. Největší lákadla se však jistě stanou z kouzelného měšce, křišťálové koule nebo cestovního pláště. Funguje ještě? „Nevím. My ho nezkoušeli, jenom jsme ho žehlili,“ směje se Maroušek.