ZUZANA BOŘECKÁ, Český Krumlov

Karla Gotta poslouchám již od svého dětství, byl oblíbeným zpěvákem naší rodiny. Také v období puberty jsem své první lásky prožívala ve společnosti písniček Karla Gotta. Jak šel čas, život si se mnou dost nepěkně pohrál. Ztratila jsem svou milovanou maminku, jen pár let poté mi nezodpovědný řidič zabil manžela a zůstala jsem sama se svými třemi dětmi. Za rok nato jsem ztratila nejstaršího syna a velmi těžce jsem onemocněla a musela postoupit operaci v zahraničí. Do dnešního dne jsem plně invalidní.

Celou tuto těžkou dobou mě provázely Gottovy písně, a i když si myslím, že mou nejoblíbenější písní je „Jdi za štěstím“, která mi dodávala sílu znovu vstát a jít dál, je pravdou, že na každou z těchto těžkých chvil, které mi život připravil, mi pomáhala jiná.

Když umíral můj tatínek a v rádiu zněla píseň „ Když já byl tenkrát kluk…“, nedokázala jsem zadržet slzy, ale na druhou stranu jsem chápala ten neúprosný čas i to štěstí, když má člověk možnost prožít krásné dětství.

Při pobytu v mezinárodním neurochirurgickém institutu v Hannoveru jsem měla s sebou mp3 přehrávač a v něm Gottovy písně. Karel Gott byl mým vzdáleným, ale zároveň blízkým přítelem, když v pokojíčkách spaly děti, které truchlily pro otce a já seděla v obýváku a pouštěla si jeho písně. Hladily mě na duši, při jejich poslechu jsem se dokázala vyplakat ze smutku, v té době byla mou nejoblíbenější píseň „Dívka z obrazu“.

Karla Gotta jsem osobně spatřila na oslavě jeho 69. narozenin v restauraci Tornádo v Krumlově, byl velmi milý a usměvavý. Vyzařuje z něj velké osobní kouzlo. Nejsem věřící člověk, ale jako každý věřím. Věřím v to, že pokud existuje bůh, žije v lidech, jako je Karel Gott, aby se jejich prostřednictvím přiblížil člověku.