Pub Animals: Anděl hřeje u srdce

Poslední dny jim přejí. V sobotu na jejich koncert v českobudějovickém Marty's clubu přišlo 410 lidí a v pondělí se dozvěděli, že jsou díky albu Safar–i mezi třemi kapelami, které mohou letos získat nejznámější tuzemskou hudební cenu Anděl v kategorii ska & reggae. Osmičlenní Pub Animals z Českého Krumlova prostě jedou. „Nemáme černé pyžamo, ale budeme dělat všechno pro to, abychom se přiblížili ideálům, ke kterým vzhlížíme,“ říkají čtyřiadvacetiletí zakladatelé skupiny, zpěvák Pavel Podruh a bubeník Jakub Hebík.

Jak jste reagovali, když jste zjistili, že jste v užší nominaci na Anděla?
Podruh: Měli jsme indicie, že k tomu dojde, takže to nebylo stoprocentní překvapení. Ale radost rozhodně.

Takže lahev jste ještě neotevřeli?
Podruh: Ještě ne, otevřeme ji dnes, jedeme se podívat do Prahy na koncert jedné jamajské kapely.

Nakolik je pro vás nominace důležitá?
Podruh: Ještě před pěti lety bych řekl: hmm. Když se člověk začne zabývat muzikou každý den, což my děláme, je to náš život, znamená nominace určité zadostiučinění, ať má ta cena jakékoli renomé. Člověka to potěší, a i kdyby to skončilo jen nominací, bude mě to vždycky hřát u srdíčka.
Hebík: A málokdy se tam dostane mimopražská kapela.

Pojďme na chvíli k vašim začátkům před pěti lety: zkušebna opuštěného domu v centru Českého Krumlova, kde jste, jak píšete, hodně 'kalili' a také často zkoušeli potmě…
Podruh: Osobně jsem to měl tak, že v začátcích není člověk zvyklý stát za mikrofonem, a tma vytvořila atmosféru, kdy se každý víc uvolnil. Občas jsme si zhasli a děláme to i teď, když není správná atmosféra.

Důležitou roli měl prý kytičkovaný gauč. K čemu všemu sloužil?
Podruh: Ke všemu.
Hebík: Byl rozkládací… Ale tahle zkušebna byla nejlepší, sami jsme si ji vyvoněli a dalo se tam bydlet.
Podruh: Z toho se tradují historky dodneška. Byl to velikánský barák v centru, bývalá hasičárna a byli jsme v celé té čtyřpatrové budově sami. Když jsme přetáhli zkoušku, tak jsme tam spali, hodně jsme tam chodili po škole.
Hebík: Akorát tam nešla voda, což byl asi hlavní důvod, proč nás majitel musel po roce vyhodit, když se šel podívat na záchod.

Safar-i je váš debut, deset písní s hosty jako Erika Fečová z Navigators či vokalista U-CEEm z kapely King Banana. Čím myslíte, že deska v Andělech zaujala? Nakolik to je zásluha producenta Ecsona Waldese?
Podruh: Písničky doznaly hodně zvukových změn, ale ten základ jsme my. Jsou to naše skladby, jen ve studiu dostaly modernější háv. Producent působil jako pojítko mezi naší vizí a tím, co dokážeme udělat. Hlavně jsme úmyslně zvolili malinko jiný přístup než zbytek kapel u nás v tomhle žánru.

V čem?
Podruh: Jít moderní cestou. U nás se lidé snaží nahrávat hodně retro, my se zkoušíme víc zaměřit na syntezátorovou hudbu, posloucháme hodně funky, r'n'b a zkoušíme to propojit. V pravém slova smyslu ani reggae, ani ska nehrajeme. Jediná spojitost s touhle muzikou je, že je to na druhou dobu. I to je rozdíl, kterým jsme se mezi Anděly možná probojovali, je to náš žánr: speedy dub.

Možná i díky Ecsonu Waldesovi jste se dostali na největší evropský ska a reggae festival Rototom Sunsplash ve Španělsku. Byli jste tam jako první Češi v oficiálním programu. Popište vaše pocity.
Podruh: Bylo to hodně náročné, celá ta příprava byl velký mazec. Kapela má osm členů plus host, sháněli jsme dodávky… A pokud nejste celosvětová hvězda, moc se tam s vámi nepářou.
Hebík: Dostali jsme zadarmo ubytování a vstup, a to je všechno.
Podruh: Tréma byla, ale užili jsme si to moc. Když jsme hráli, bylo tam kolem 2500 lidí, na celé akci 160 tisíc. Je to zážitek, třeba zvuk – takhle nás ještě nikdo nenazvučil. Byl tam zvukař z Jamajky, který se specializuje na tenhle styl, a nikdy jsme se takhle neslyšeli. A to tomu dá další úroveň.

Když jsme u zvuku, spolupracujete s jihočeským zvukařem Karlem Dřínkem, který jel turné i s oscarovým Glenem Hansardem. Funguje také jako váš poradce. V čem je pro vás cenný?
Podruh: Intenzivně trvá ta spolupráce poslední měsíc. Má úplně stejný přístup jako my, a to ten, dělat to víc než na 100 procent. A dělat to tak jako v Evropě a ne počesku. Rozumíme si lidsky a máme stejné hudební cítění. Je to symbióza. Navíc je super zvukař se super vybavením. Poradí nám, řekne třeba: sem by se, hoši, hodil efekt na bubínek. Funguje to víceméně na přátelství. A je pro nás zadostiučinění, když člověk, který zvučil Bártu, Monkey Business a J.A.R., přijde za námi. Je to ukazatel toho, že přece jenom něco děláme správně.

Nominaci na Anděla máte. Jakou metu jste si určili pro letošek?
Podruh: Tenhle rok je hlavní meta klip, který tady ještě nikdo neudělal, takže nenatočíme klip ani za deset, ani za dvacet tisíc. Máme už tým lidí, jsou tam i efekťáci, kteří pracují v Hollywoodu.

Když jste mluvili o různých stylech: zaujala mě jedna vaše starší věta, že 'nikdy nebudeme hrát jako americká nebo havajská hovada'. Jak byste tedy hrát chtěli?
Podruh: Mělo to znamenat, že nikdy nebudeme tak dobří jako jamajští nebo američtí černoši. To nejde, aby to kluci z Budějc dokázali.
Hebík: Nemáme prostě černé pyžamo.
Podruh: Ale zároveň budeme dělat všechno pro to, abychom se kvalitativně přiblížili těm ideálům, ke kterým vzhlížíme s největším respektem. Všichni jsme na tom vyrostli. Největší naše inspirace je černá muzika.

Na závěr mi řekněte, jestli váš název, Pub Animals, česky hospodská zvířata, má reálný základ. Řádili jste po hospodách?
Podruh: Má to reálný základ i dnes, ještě pořád řádíme v hospodách.