Popové nahrávky Petra Muka, z nichž část tvoří cover verze hitů 60. let, měly a mají zvláštní význam. Jsou totiž nemilosrdnou reflexí současné pop music. O tom, že aktuální deska Spolu přináší něco nového či snad dokonce zásadního, 
v podstatě pochybuje i autor průvodního slova Karel Deniš, který v textu bookletu zoufale hledá argumenty pro obhajobu alba. Jeho věty: „Některé pěvecké spolupráce po roce 1997 se mohly pamětníkům jeho začátků zdát příliš vzdálené tajemnosti Oceánu a duchovnosti Shalomu. S postupným průnikem do slavíkovské první ligy se však Muk logicky setkával i s dalšími variantami hudebního oslovení" nebo „Výběr Spolu přináší duety stylově pestré, spojené momentem překvapení, atraktivitou předloh a osobnostmi kolegů" vystihují podstatu. Deska Spolu je v prvé řadě fetiš – podobně jako 
v estrádních televizních silvestrech jde o kult zpěváků a známých písní, žádné velké umění.

Album obsahuje čtrnáct Mukových duetů z let 1995-2013. Ve skladbách zahrnující hity 60. let, muzikálové písně porevoluční doby i původní tvorbu se představí řada domácích popových celebrit včetně Báry Basikové, Ivety Bartošové, Lucie Bílé, Heleny Vondráčkové nebo Karla Gotta. Desku zavírá bonusová píseň Luďka Fialy Spolu.

Petr Muk byl dobrý zpěvák. Kdo ho slyšel naživo, nemohl si nepovšimnout výjimečného hlasového fondu, který zastiňoval i slavnější kolegy. Také ale platí, že Muk byl poměrně specifický zpěvák. Jeho typické nepřirozené nasazování, respektive dotahování tónů, lehké zajíkání se na konci frází, poněkud násilné přeskakování do falzetu někdy směřující až k jódlování, to vše vycházelo do značné míry z extravagantní estetiky synthpopu a nového romantismu 80. let. Když se podobné prostředky aplikují na notoricky známý repertoár kantilénového typu, zní to zvláštně.

Nová Mukova kompilace má silnější i slabší stránky. 
K povedeným kusům patří duet s Peterem Nagyem v písni slovenského interpreta Nelietajú. Skladba má díky perkusivnějšímu aranžmá ještě větší odpich než originál. Mukův projev je zde více maskulinní, postrádá přílišné stylizace a manýry. Výrazově souzní s podstatou kvalitní Nagyho písně. Hlasy obou zpěváků navíc sedí dohromady, což vyniká ve společném refrénu. Špatná není ani Lady Carneval s Petrem Kolářem, i když právě zde dochází k jisté kolizi mezi zažitou interpretací Gotta a expresivnějším Mukovým pojetím. Výšky v refrénu v Mukově podání mohou na někoho působit trochu úsměvně, ale fungují, tak proč ne. Dobře se poslouchají i duety s Lucií Bílou Dalas jim víc a Valčík.

Album Spolu, duety, které s různými zpěváky a zpěvačkami natočil Petr Muk.Naproti tomu pohádkový duet Znám jednu starou zahradu je velmi slabým odvarem originálu. Primitivní nízkorozpočtové aranžmá se syntezátory a pěvecky tápající Iveta Bartošová potápějí píseň na dno české muziky. O mnoho lépe na tom není ani duet Tančíš sama s Karlem Černochem. Černochův zpěv byl vždy esteticky poněkud kontroverzní – výrazové přehrávání, bezúčelné opájení se afektem a nesmyslně široké vibrato. To vše pro mnohé posluchače odsouvá Černochovu tvorbu do kategorie neautentické a neposlouchatelné. Platí to i v případě Mukova autorského hitu.

V bookletu desky se o jihočeském zpěvákovi, který zemřel předčašně 24. května 2010, píše: „Každý ho můžeme obdivovat v různých fázích tvorby, ale pro detailní pohled na jeho život a kariéru nelze žádnou z kapitol tohoto písničkového románu vynechat". S ohledem na význam zpěváka je to až nepřiměřeně patetické resumé. Na druhou stranu, chceme-li hodnotit umělce, měli bychom znát i jeho největší tvůrčí přešlapy 
a průšvihy.

Hodnocení Deníku: 30%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog