Pro svůj letošní, již sedmnáctý site specific projekt si malovické Divadlo Continuo zvolilo neopravené sklepní prostory písecké Sladovny. Hledalo 
v nich třinácté komnaty člověka – stud, zapomnění 
a strach ze života i smrti.

Po prvotní nejistotě usměrnil diváky pohledem charismatický průvodce, sňal klobouk a otevřely se dveře. Do podzemí vstoupila dívka obtížená větvovím. Právě takto začíná nové představení Divadla Continuo nazvané Ve sklepě. Nehostinné a syrové podzemní prostory písecké Sladovny tvůrci zaplnili těmi nejjednoduššími a všude dostupnými rekvizitami – půdou, pískem, vodou, hrubými dřevěnými konstrukcemi 
a starým harampádím.  Základní barvy, hra světel, rytmů a tónů v divácích zakrátko vytvořily magickou iluzi podílu na něčem jedinečném, výjimečném a hlubokém. Podílu na hledání podstaty věcí, na cestě podvědomím člověka či snad na pouti zesnulého, který je obtížený břemenem vlastní minulosti. To vše 
a snad i více bylo ukryto 
v mnohovrstevnaté symbolice výrazů a gest, které soubor nabídl divákům.

Divadlo Continuo hraje letos v létě ve sklepích píseckého kulturního prostoru Sladovna. Okouzlí hlavně formou.Právě tato mnohovýznamovost však v sobě skrývá nemalé riziko; je živnou půdou pro sebeopojení vlastní intelektuální potencí. Důležitost sdělení se pak snadno ztrácí 
v proudu planých myšlenek, které se rozbíhají všemi směry. Dosud se Continuu dařilo tenkou hranici, která dělí pochopení od pozlátka hry na chápání, nepřekročit. Při představení Ve sklepě se však divák občas pochybnosti neubrání. Některé významy příliš bijí do očí, jiné pracují na základě pouhého stereotypu. Tato tendence je patrná především v závěru, kdy se tvůrci zřejmě ve snaze o správné nasměrování diváka vzdali nonverbálního vyjádření a prostřednictvím slov naznačili svůj interpretační klíč. Škoda, scéna s vodním příkopem a bránou plnou všeobjímajícího světla tak ztratila mnohé ze své krásy.

Divadlo Continuo hraje letos v létě ve sklepích píseckého kulturního prostoru Sladovna. Okouzlí hlavně formou.Mírné rozpaky nad obsahem však bohatě vyvážilo silné okouzlení formou. Především práce s prostorem Sladovny a využití jejího potenciálu byly výjimečné. Důmyslně si soubor poradil například s příliš členitou střední částí sklepení, která nebyla schopná pojmout všechny diváky najednou. Tři menší místnosti oddělené oponami proto nabízely ve stejném čase stejnou podívanou, jiní byli pouze herci a publikum. Vskutku jednoduché a elegantní řešení. Tato část představení navíc patřila k těm nejlepším, tanec zapomenutých věcí byl hravý, zábavný 
a překvapující, dokázal však během okamžiku získat i osudový rozměr.

Po střední cestě

V tomto případě zkrátka zafungoval další z typických prvků poetiky Divadla Continuo – hra s divákovým očekáváním, netrpělivostí a náhlým upoutáním pozornosti 
z nečekaných míst. Režisér Pavel Štourač opět potvrdil, že nápaditá práce s prostorem 
a otevřenost k originálním řešením jsou jednou z nejsilnějších stránek jeho tvorby.
Není divu, že si Divadlo Continuo svou poetikou vydobylo pevné a respektované místo nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho pravidelných letních aktivit se proto chce zúčastnit nejeden mladý vyznavač nového divadla. Letošní ročník, na němž se podílely dvě desítky herců, však ukázal, že tato popularita má 
i své stinné stránky. Ne každý účastník workshopu má totiž stejnou míru talentu a pohybových schopností, zapojit však bylo nutné všechny. Continuo tak částečně rezignovalo na náročné pohybové party, upozadilo své kmenové herce a zvolilo střední cestu. 
I přes veškerou snahu o harmonii však někteří účastníci působili na scéně poněkud nepatřičně a těžkopádně. Opět se tak potvrdilo rčení o kvantitě na úkor kvality.

Přes všechny výhrady si však Divadlo Continuo stále zachovává velmi vysoký umělecký standard a písecká Sladovna v srpnu nabízí to nejzajímavější, co lze na jihu Čech zhlédnout. Oděvní eleganci je však protentokrát dobré nechat doma – písek 
a prach totiž na každém zanechají své nemilosrdné stopy.

Hodnocení Deníku: 70%

JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička