Mezi výjimečnými literárními díly roku 2012 jsou i dva jihočeské romány, u nichž by regionální nálepka, byť myšlena v dobrém slova smyslu, působila opravdu trapně: Rybí krev Jiřího Hájíčka a Návrat Krále Šumavy Davida Jana Žáka. Obě knihy sice nalezly prvotní inspiraci v krajině a nedávných dějinách jižních Čech, svými tématy ovšem překračují jakékoliv horizontální, prostorově vymezené hranice. Jejich podstatou je vertikální rozměr lidského života, paměť a její hledání. Kdo by si nepamatoval díky známému filmu z roku 1959 narušitele státní hranice, nepolapitelného převaděče Krále Šumavy?

Ale kdo to vlastně byl? Již v raných 50. letech, když převáděl 'za čáru', se stal mýtem. Filmařsky kvalitní snímek Karla Kachyni dal vzniknout mýtu podruhé, tentokrát prostoupenému komunistickou ideologií a znásilněnou interpretací historické skutečnosti. I proto psal David Jan Žák svého Krále Šumavy dlouho. Za námět knihy si vybral mytickou a zároveň reálnou postavu, jež navíc žije: Josefa Hasila. Rozhodl se napsat životopisný román, který by spojil prvky literatury faktu se svobodnou uměleckou licencí, k níž neodmyslitelně patří autorova vlastní fantazie. Vstupuje na scénu hlavně tam, kde se stopy paměti ztrácí v mlze nebo vedou na křižovatky různých pravd.

Prvním velkým kladem Žákova příběhu jsou poctivost a důslednost, s nimiž k hledání nepokřivené tváře Krále Šumavy přistoupil. Pracoval jako historik – detektiv. Ptal se samotného Josefa Hasila, archivních pramenů, dosud žijících pamětníků. Byli mezi nimi i zúčastnění svědci tehdejších událostí, často lidé perzekuovaní komunistickým režimem. Musel se dotýkat jejich nepromlčených bolestí a křivd, rozhodnout se vždy pro jednu z mnoha variant, najít podobně jako Hasil místo, kde překročit či nepřekročit hranici. Konečně velké riziko představovalo samotné uchopení Hasilovy osobnosti: je těžké psát o živé mytické postavě a nepostavit gigantický pomník z neživého kamene. Žák postavil svého druhu pomník, ovšem uvěřitelný, z masa a kostí.Román Návrat Krále Šumavy napsal David Jan Žák.

Král Šumavy je sympatická hlavní postava románu. Lze s ním navázat přátelský vztah hned od prvních stránek. Není stále stejný. Dynamicky se mění pod vlivem vnějších okolností i vlastního zrání. Malý esenbáček ze strážnice ve Zvonkové, který jezdí na motorce po Šumavě. Převáží tajné vzkazy a není si tím ani úplně jistý. Stejně jako tím, že je sukničkář: žena hajného Vlastička, osudová Marie Vávrová, sedmnáctiletá zamilovaná Růžena a později Klára alias agentka C5. Ty všechny ho mají rády a on zase je. Občas někoho pustí za hranici. Následuje zatčení, odsouzení na devět let těžkého žaláře a uhelné doly v Dolním Jiřetíně na Mostecku. Právě tam se z Josífka stává Král Šumavy. Režim si jej vlastně sám stvořil.

Děj se zrychluje a do popředí vystupuje špionážní zápletka. Hasil utíká z vězení a míří přes Šumavu za hranici. Začíná pracovat pro americkou tajnou službu jako agent chodec. Vytváří síť informátorů a spolupracovníků. Následky jsou předvídatelné: politické procesy s rozvětvenou Hasilovou rodinou, přáteli a všemi, kdo pomáhali prostě z obyčejné lidské slušnosti. Definitivní ztráta domova a emigrace do USA. Příběh převaděče je románem o opravdovém hrdinství a jeho kontroverzních dopadech na široké okolí.

Hlavním protagonistou ale není jen Král. Snad ještě více je to Šumava. Žák napsal silnou knihu s mnoha rovinami: dobrodružnou politickou špionáž, jíž sluší strohý jazyk málomluvných vět a osekaných dialogů, i příběh obyčejných vesnických lidí a jejich chalup. VrcholKrále Šumavypředstavují lyrická vyznání horské krajině, již autor dokonale zná. Podobně jako sám Hasil neopomenul žádný kmen stromu v nočním lese, kámen, hřbitov, stín, pěšinu, ostružiní. Občas se tak nevyvaroval opakování. Když popisuje palouk za oknem Vlastiny hájovny, stává se epický román zcela přirozeně čistou poezií. Navíc poskytuje na první pohled dokonalou látku k zfilmování. Snad se dočkáme novéhoKrále Šumavyz masa a kostí i na filmovém plátně. Mohl by díky Žákově románové předloze definitivně skoncovat se starým mýtem – lží.

Hodnocení Deníku: 90%

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik