Rok 2015 je rokem oslav. Zatímco České Budějovice slaví 750 let, nejen jižní Čechy si připomínají působení a smrt středověkého kazatele Jana Husa a s ním fenomén husitského hnutí. Kromě výstavy Jan Hus 1415/2015 
v Husitském muzeu v Táboře si lze do 8. listopadu prohlédnout třeba příspěvek Alšovy jihočeské galerie (AJG) Za pravdu a spravedlnost! Proměny husitství v díle Karla Štěcha a Oty Matouška.

Přestože je expozice v českobudějovickém Wortnerově domě spíše komorní, jde o zajímavý a propracovaný výstavní počin. Jedním z cílů je představit grafické dílo dvou známých jihočeských výtvarníků. Tato zdánlivě prostá myšlenka naplňuje očekávání, které lze mít od regionální galerie. Nutno konstatovat, že v jednoduchosti bývá často síla.

Výběr dvou protagonistů výstavy potěší zejména starší generaci diváků znalou jihočeského výtvarného umění. Ota Matoušek (1890–1977) patří k nejvýznamnějším českým malířům, jež působili na jihu Čech. Pozoruhodný byl i jeho životní osud. Malíř a grafik židovského původu bojoval na haličské frontě, stal se československým legionářem. Za druhé světové války byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře ve Flossenburgu. V prostředí jihočeského výtvarného umění sehrál podstatnou úlohu. V roce 1925 spoluzakládal Sdružení jihočeských výtvarníků. O generaci mladší Karel Štěch (1908–1982) je známým autorem lyricky pojatých dřevorytů s tematikou jihočeské krajiny i sociální otázky. Ke společným zájmům obou výtvarníků patřila krajina jižních Čech, válečná zkušenost i fenomén husitství.

Zajímavá a propracovaná je výstava prací Karla Štěcha a Oty Matouška, jejichž dílem Alšova jihočeská galerie připomíná husity a Jana Husa. Trvá do 8. listopadu. Na snímku Štěchův dřevoryt Ty pracuj!, 1955.

Jejich grafiky na podobná témata ovšem vycházejí z odlišného ideologického přesvědčení. Na příkladu Štěchových dřevorytů převážně 
z 50. let a Matouškových linorytů a dřevořezů z roku 1939 lze pronikat k husitství jako historickému tématu naplňovanému různými názory a představami dobové společnosti. Štěch vyobrazil husity jako sociální reformátory, jasné předchůdce dělnického hnutí, což je patrné už z témat dřevorytů. Jako příklady lze uvést Majetek na hoře Tábor byl společný či pomyslný, takřka didaktický triptych věnovaný uspořádání středověké společnosti, který je vkusně umístěn na dobře nasvíceném šedém panelu. Zachycuje téměř ikonicky socialistický pohled na středověkou vládnoucí vrstvu (Ty vládni) v podobě povýšeného šlechtice, nepochybně Rožmberka, což naznačuje nenápadný detail pětilisté růže na jeho šatu. Jasné rysy ideologizace nese i vypasený hodující mnich (Ty se modli), jenž sleduje chudé rolnictvo odvádějící dávky. Trojici završuje hrdinný rolník, jenž v potu sympatické tváře orá pole, v pozadí prostá chaloupka jeho početné rodiny.

Na rozdíl od ideologicky angažovanějšího Štěcha zhmotňují Matouškovy postavy Jana Žižky, Petra Chelčického či Tomáše Štítného ze Štítného 
z cyklu Jihočeské postavy 
z roku 1939 na první pohled odlišný princip. Jako by se podobaly starozákonním prorokům. Evokují hodnoty odvahy, pevného charakteru, hrdinství. Měly být morálním vzorem 
v čase druhé světové války. Kontrast v pohledech obou autorů na husitství je dobře srozumitelný na panelu věnovaném postavě Jana Husa. Štěchův je jasným reformátorem, vůdcem chudiny, Matouškův duchovním velikánem.

Zajímavá a propracovaná je výstava prací Karla Štěcha a Oty Matouška, jejichž dílem Alšova jihočeská galerie připomíná husity a Jana Husa. Trvá do 8. listopadu. Na snímku linoryt Oty Matouška s názvem Jan Hus, 1939.Vysoce lze ocenit přístup kurátora Jana Ivanegy. Nešlo mu pouze o vystavení děl dvou kvalitních jihočeských výtvarníků zastoupených ve sbírce AJG. Expozice má hluboký kulturně historický rozměr tematizující husitství jako prostor ideologizace, projekce odlišných názorů. Lepšímu porozumění napomáhá výborně zvládnutá technická stránka výstavy: architektura prostoru, barevné kontrasty, dobré osvětlení. Zvlášť nápadité je umístění šedých panelů, které rozbíjejí jednolitý prostor bílých stěn.

Nejednoznačně však působí díla autorů, jež se přímo netýkají husitství. Mohou působit až rušivě, odtrhávat diváka od tématu. Na druhou stranu poskytují širší vhled do Štěchovy a Matouškovy tvorby, více vysvětlují jejich úhly pohledu 
a zkušenosti. Efektní je potom například vystavení Štěchova Února 1948, jenž zachycuje dělníka připomínajícího superhrdinu, hned vedle jeho Husitského kněze vyrůstajícího 
z podobně angažovaného zápalu. Otázkou je i množství podaných informací. Základní údaje o autorech a výstavě je dobré si přečíst hned na panelu ve vstupní hale galerie či v drobném katalogu. Díla samozřejmě hovoří sama za sebe. V případě Za pravdu a spravedlnost! ale předpokládají poměrně vzdělaného návštěvníka.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik