Keksáci a orchestr? Když se ta zpráva na jaře objevila, někoho možná překvapila. Ale proč ne? Rockové balady 
a smyčce k sobě patří odpradávna a jedna z nejlepších českých zábavových kapel má ploužáků plnou náruč. Poté, co Keks a Jihočeská filharmonie odehráli 
v dubnu koncert v pražské Tipsport aréně, přijeli v sobotu 22. října do Českých Budějovic. Ve velkém sále Metropolu s nimi „šlo“ publikum od prvních tónů 
a dojem kazil jen vykleklý zvuk v první části večera.

Štěpán Kojan a spol. posíleni dvěma vokalistkami rozjeli večírek písní Já tě mám vážně rád. Rovnou navázali odpíchlejší Karlíčku můj, v níž se poprvé projevil Petr Chromčák, energicky dirigující personálně lehce posílenou Jihočeskou filharmonii (JF). Když se asi v polovině vystoupení pak křtilo 2 CD a 2 DVD se záznamem koncertu z Prahy, svěřil se z pódia: „Miluju spojení rocku s filharmonií. Nejsem vážňák, žádný národní umělec. Já jsem živel 
a tenhle projekt je bomba,“ načež slyšel pochvalné výkřiky, jež se při polévání šampaňským proměnily ve skandovaný potlesk.

Dvakrát škoda, že JF zvukově v první části koncertu zanikala, prosazovala se jenom trubka, a nebylo moc rozumět ani zpěvu. Nic 
z toho však nabitému sálu očividně nevadilo, asi i proto, že všechny texty lidé znali. Holky i dámy se roztančily již při třetím Mejdanu. Zpívala se i následující novější Unavená, v jejíž předehře bylo poprvé trochu víc slyšet smyčce, podobně jako v dalším songu Jak děkuje se andělům, Kojanem uvedeném jako „balada pro zralé ženy“. Malý chlapec na ramenou tatínka ji točil na mobil, příjemně vyzněla dohra elektrické kytary 
a smyčců. Poznámka pod čarou: bylo vidět, že filharmoniky tohle spojení baví.

Skupina jako by se řídila heslem Žádná hluchá místa: šestý v pořadí Poslední bál, jejž zpíval klávesista Petr Dudík, po ní Takhle se na mě nedívej, kdy divácké ruce vyletěly nahoru, aniž by k tomu zpěvák musel vyzývat. K lehké extázi dovedla kapela fanoušky písničkou Zelenej kabát, kdy orchestr hřměl, Nářez pak vytáhl lidi od baru – nadšeně vbíhali do sálu a mírně podroušený chlápek křičel: Láska se mnou cloumá! Při ploužácích se ploužilo náruživě 
i v předsálí. Atmosféra připomínala obří vesnickou tancovačku, které má tak rád spisovatel Jiří Hájíček.

Rocková skupina Keks a Jihočeská filharmonie zahrály společně 22. října v českobudějovickém DK Metropol.Zdroj: Deník/ Radka Doležalová

Psát, že Keks umí složit melodicky chytlavé refrény se silnými slogany, je skoro zbytečné. Co se napsat sluší, je, že Štěpán Kojan zpíval velmi dobře, což je úctyhodné vzhledem k tomu, že koncert trval přes dvě hodiny a bez přestávky.

Mix balad a drsňáren odměřil Keks pečlivě. Sál si zaskákal při Poslouchej lásko, šílel při Americe, kterou odpálily bicí. V To se mi líbí, nechal Kojan hned na začátku zpívat diváky a třeba zde smyčce pěkně násobily dojetí. Ruce šly samy nahoru opět při Superstar a pak přišla hitovka Víš: publikum zpívalo samo celou první sloku i refrén, chorál vytvořilo i v následující Proč holky pláčou.

Finále bylo nabušené. Zdravě naštvaná To ať si vykládá (o holce, která lže 
v zimě i horku), bubny rozpumpovaná Tak málo žádám a jako přídavek klasika To ani náhodou.

Samozřejmě, spojení Keks a JF je výborný marketingový produkt, viz trička, CD či DVD. Ale přinejmenším pro fanoušky skupiny produkt, jejž přijímají víc než rádi – na filharmonii reagují spontánně a nadšeně. Jakkoli je šéf JF Otakar Svoboda postavou v mnohém kontroverzní, orchestr je pod jeho vedením opravdu víc vidět. A nová hudební propojení, do nichž se díky němu filharmonici pouští, jsou často (ne vždy) smysluplná.

Hodnocení: 80%