RECENZE: Krumlovská Pocta Mistru Sukovi byla důstojná

Český Krumlov letos hostil již 29. ročník Festivalu komorní hudby. Mezi jeho vrcholy patřil kromě tradiční Barokní noci nebo závěrečného katedrálního koncertu také večer nazvaný Pocta Mistru Sukovi. Předposlední vystoupení festivalu 
v pátek 3. července bylo totiž věnováno Josefu Sukovi mladšímu.

Podobné pocty se sice skládají spíše autorům než interpretům, v tomto případě je ale výjimka pochopitelná. Fenomenální houslista Josef Suk byl totiž několik let čestným prezidentem festivalu a v roce 2009 na něm také vystoupil. Nyní, čtyři roky po jeho smrti, nastoupil na jeho místo v Zrcadlovém sále českokrumlovského zámku Adamus Ensemble – dříve Josef Suk Ensemble – vedený Janem Adamusem. Tento hobojista a dirigent s houslistou dříve hudebně spolupracoval jak na koncertech, tak na studiových nahrávkách.

Také ostatní členové souboru jsou zkušení instrumentalisté, které Sukův styl hry inspiroval a někteří měli to štěstí, že ho mohli doprovázet na koncertě. Pozornost na sebe při vystoupení strhávaly zejména houslistky Jana Vonášková a Marie Fuxová, a to nejen kvůli skvělé interpretaci, ale také díky tomu, jak hru prožívaly.

I přes jejich skoro až taneční kreace byl paradoxně hlavní hvězdou večera k poctě houslisty Josefa Suka zmiňovaný kapelník souboru, hobojista Jan Adamus. Ten se představil ve třech ze šesti prováděných skladeb, z nichž nejzajímavější byl Koncert 
C Dur pro hoboj a smyčce a basso continuo od Carla Besozziho. Tuto skladbu objevil Jan Adamus v hudebním archivu českokrumlovského zámku, takže její zařazení do repertoáru mělo i další rozměr. Kromě toho, že při provedení této skladby zvládal náročné party pro hoboj, dokázal Jan Adamus ještě dirigovat zbytek souboru.

Na závěr večera zazněl Bachův Koncert pro housle, hoboj a smyčce d moll. Spolu 
s dalšími barokními koncerty pro housle a hoboj nahráli Josef Suk a Jan Adamus tuto skladbu v roce 1987 pro Supraphon a jednalo se tedy 
o symbolický závěr.

Z posluchačského hlediska nebyl program večera nijak zvlášť náročný. Mezi další prováděné skladby totiž patřila například Mozartova Malá noční hudba nebo Dvořákovy Dva valčíky pro smyčce. Nechyběla ani vzpomínka na Sukova dědečka a jmenovce. Od Josefa Suka staršího zazněla Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, určená pro smyčcové nástroje.

Prostory zámeckého Zrcadlového sálu jsou pro podobné komorní koncerty vhodné, 
z akustického hlediska bylo tedy vystoupení v pořádku. Divákům ale přesto mohly dojem z produkce kazit skřeky ptactva, které do sálu doléhaly zvláště v klidnějších částech a úplně tak nekorespondovaly s úmysly Antonína Dvořáka nebo Johanna Sebastiana Bacha.

Některé návštěvníky mohla zklamat také vystupující sestava Adamus Ensemble. Festivalová anotace totiž lákala na klavíristku Květu Novotnou, která už ale s uskupením nevystupuje a k vidění bývá pouze s Adamusovým triem.

I přes tyto malé nedostatky se jednalo o důstojnou poctu jednomu z nejvýznamnějších tuzemských houslistů, pravnukovi Antonína Dvořáka, vnukovi skladatele Josefa Suka staršího a opravdovému houslovému virtuosovi.

PETR ŠRAJER
Autor studuje muzikologii