Moderní stručné ztvárnění romantického motivu lásky dvou mladých lidí je základním motivem nové inscenace Les českobudějovického souboru Barevný děti. Premiéru měla při festivalu Město žije.

Děj na sebe navazoval příjemně plynule ve všech čtyřech dějstvích.  Autoři díla se pečlivě věnovali převedení základního archetypálního chování člověka, který hledá svou lásku, do moderního podání tohoto hledání. Zároveň zachovali klasické  'máchovské' kulisy přírody, které navozují romantickou náladu a usnadňují pochopení děje. 
V širším kontextu pak hra vyjadřuje nejen hledání lásky mladého člověka, ale také polemizování nad jeho místem 
v životě uprostřed dnešního materiálního a konzumního světa.

Dějem provázejí hlavní mužské postavy Mirka a Marka a klasický vztahový trojúhelník doplňuje krásná tajemná dívka Třešinka. Téma je rovněž více než klasické. Mirek má rád Třešinku, ale ta jej odmítá a náklonnost projevuje Markovi. Marek její lásku opětuje.

To, co je na hře osvěžující, je ztvárnění milostného motivu sice v klasickém erotizujícím prostředí stromů a letní přírody, ovšem za použití výrazných pohybových prvků, dnešního jazyka, popisu dnešních problémů mladých lidí a zejména pak použití moderní hudby. Tato kombinace je pro diváka lákavá. Problémy lidí s láskou jsou pořád stejné, mění se jen doba.

Herci Miroslav Boček, Marek Menšík a Běla Dobiášovábyli bezchybní. Role neobsahovaly jen čihoherní složku, ale také významnou pohybovou s prvky moderního tance, takže nároky, které museli herci splnit, nebyly jen klasickými nároky poloamatérské činohry.

K líbivosti inscenace významně přispívá také autorsky původní dramatická  hudba. Složil ji Lukáš Urbanec, který se sám ujímá její produkce při představení. S multiinstrumentalistou Arnoštem Doskočilem se nevyhýbají také hudební improvizaci, která činí hru živou.

Celou inscenaci pak nenapodobitelně podtrhují přírodní kulisy stromů a zeleně. Prostředí parku u letního kina Háječek je neotřelé a za tmy má náboj tajemna 
a mystiky. Autoři hry a hudby pak park využili nápaditě, ve druhém dějství se například femme fatale houpá na houpačce, upevněné do koruny stromu.

Tanec kolem ohně

Inovátorským vkladem hry je také to, že se při ní diváci přemisťují z místa na místo. Každé dějství má své originální prostředí a přírodní kulisy, tím pádem také originální atmosféru a dějovou barevnost. Do hry nechali autoři vstoupit oheň, který jak v podobě svíček a lamp, tak zejména v podobě opravdového malého ohně v posledním dějství naznačuje divákovi, jaká je pravděpodobná pravá člověčí pudovost. Vyvrcholením hry je tanec mužských postav kolem ohně. Noc, příroda, oheň 
a lidé. To je prapůvodní výjev, který každý divák přijme a interpretuje si jej podle svého.

Režisérka Tereza Dobiášová udělala dobře, že svou hru koncipovala na 60 minut, protože téma se naplní a divák nevyčerpá. O možné unavení publika se obávám z důvodu pozdějších večerních hodin, kdy se představení konalo. Hra na svých internetových stránkách lákala i rodiny 
s malými dětmi, ovšem 20. hodina pro ně není ideální čas, což dokazoval přibližně jednotřetinový poměr dětských diváků vůči dospělým.

Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že děj byl ztvárněn srozumitelně a spolu s hodinovou délkou bychom tak bez rozpaků mohli představení nazvat jako hru pro celou rodinu i s úplně malými dětmi. A musíme také přiznat, že volba večerních hodin významně ovlivňuje celou atmosféru hry kýženým romantickým směrem.

Jediným nepolemizovatelným nedostatkem je spíše formální výtka týkající se názvu. Pojmenování Les není výstižné, protože je příliš obecné 
a divákovi jen lehce naznačuje domnělé prostředí hry.

Celkově si divák odnáší jednoznačně osvěžující dojem z ostrého kontrastu klasického motivu romantické lásky
a jejího originálního moderního ztvárnění.

Hodnocení Deníku: 90%

LUCIE MALIŇÁKOVÁ
Autorka je pedagog