Na počátku jeho psaní byla sázka vyprovokovaná módou severských detektivek. Jiří Březina se prostě vsadil, že něco podobného dokáže taky. Častokrát opakovaná fráze se zpravidla stává skutečností, škatulkou. Mezitím dnes již významný jihočeský autor vydal svůj třetí román: Polednici. Je stále srovnáván se Seveřany, vlastně se tak trochu stal jedním z nich. Vzhledem k obvyklé vysoké literární kvalitě severských krimi a jejich čtenářské oblibě to není urážka, naopak. Pořád je to ale škatulka. A škatulky mohou být někdy těsné. Nezasloužil by si autor třech úspěšných originálních detektivek něco víc? Třeba hlubší zamyšlení nad tím, jak je to se severskou identitou jeho děl? Zapadá do škatulky i Polednice? Nebo ještě lépe, co je v jeho knihách „březinovské“?

Budějovický rodák (36) debutoval v roce 2013 trochu netradiční detektivkou Na kopci. Příběh o tajemném šumavském zjevení, které nedá spát amatérskému detektivovi Milanovi a charismatické bývalé policistce Heleně, nese otisk severské ikony Stiega Larssona, alespoň ve vyšetřovacích postupech. Taková byla ostatně sázka: napsat něco podobného.

Spisovatel Jiří Březina napsal třetí detektivku s názvem Polednice.Zdroj: Nakladatelství MottoUž tehdy ovšem ukázal, že není jen napodobitelem z recese, nýbrž svébytným autorem. Představil se jako dobrý vypravěč, který má vlastní nápady, potkává příběhy. Dokáže je poutavě zachytit, autenticky popsat jejich krajiny i hrdiny. Navíc ovládá pravidla žánru. Ten ale s oblibou překračuje, jak se lze přesvědčit i v jeho druhé knize Promlčení, se závažným tématem promlčení zločinů a nepromlčených lidských vzpomínek.

V prvních dvou krimi se zabýval „zapomenutými“ zločiny, zápletku určoval pohled do minulosti. Přesvědčivě popsal šumavské a novohradské pohraničí i jeho obyvatele. Spolu s poměrně strohým jazykem tak využíval principů, jež jsou charakteristické právě pro řadu severských autorů. První dvě Březinovy knihy tak lze, rovněž pro jejich zasazení do mimoměstského prostředí se silným geniem loci, srovnávat (v nejlepším slova smyslu) s detektivkami Asy Larssonové, Monse Kallentofta či Johana Theorina, jehož příběhy se odehrávají na švédském ostrově Öland. Zajímavou paralelou k Březinovým dávným zločinům je série Dána Jussi-Adlera-Olsena o oddělení Q kodaňské policie, které se přímo zabývá starými nevyřešenými případy.

Nejnovější Polednice se od svých předchůdců podstatně liší: prostředím, tématem, tempem. Namísto drsné vylidněné přírody prostoupené dramatickými osudy nastupuje neméně tragické anonymní sídliště za stravujícího letního horka. Polednice je klasickým detektivním románem ze současnosti, v němž jde na prvním místě o kriminální činy, jejich vyšetřovatele a kriminalistickou práci. Březina si tak zvolil náročnou cestu: od dřívější větší výpravnosti k úspornosti, přesnosti a logičnosti zápletky. Z minulosti se vydal do přítomnosti. Nedal si žádný prostor, aby vylíčil paměť místa – sídliště je už z podstaty místem nepaměti. Zároveň ale v téměř identických kotcích, které se liší barvou fasády a mezi nimiž se vyznají dobře jen domorodci, žije nespočet osobních dramat, vzpomínek, zatuchliny.

Spisovatel Jiří Březina.Zdroj: Petr ZikmundNa Polednici je severská ona syrovost, neútulnost, ponurost sídliště – zvlášť silná pod bezmračným letním nebem. Je ale načase hledat „březinovské“ rysy. V první řadě dobře napsaná česká detektivka. Autor v ní zopakoval vypravěčské kvality a posunul se ještě o kousek dál. Rozpoznatelnost a uvěřitelnost jeho budějovického sídliště Máj je mrazivá. Díky úspornému příběhu a sevřenému prostředí mohl hlouběji vykreslit postavy, zejména mladého vyšetřovatele Tomáše Volfa. Napsal román v čistě detektivním žánru, nerezignoval ovšem na své oblíbené přesahy. Těmi jsou tentokrát tematika přelidněného a lhostejného sídliště, bezdomovectví či práce u policie. Kromě toho prokázal solidní znalosti dějin kriminalistiky a dobrou orientaci v psychologii.

Jiří Březina není Seveřan. Je talentovaný českobudějovický spisovatel, autor literárních detektivek s vlastním, dobře rozpoznatelným rukopisem. Inspiruje se krajinami, které dokonale zná a umí popsat. Jeho tvorba a oblíbenost u čtenářů přitom dalece přesahují horizonty jižních Čech. Nezbývá než se těšit, co potká Tomáše Volfa příště.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik

Jiří Březina: Polednice. 224 stran, Nakladatelství Motto, Praha, 2016, 249 Kč.

Hodnocení: 90%