Málokdo z českobudějovických hudebních pamětníků by si nepamatoval skupinu Sarah, jejíž pozvánky na zábavové štace v devadesátých letech zdobily každý roh a nároží. Zkušení tancovačkoví harcovníci v roce 2004 v pozměněné sestavě obnovili činnost a pustili se také do nahrávání nového repertoáru. Fakt, že klasický zábavový bigbít na jihu Čech úspěšně přežívá, potvrzuje i nové eponymní album Sarah.

Deska obsahuje jedenáct písní, na jejichž hudbě se podíleli všichni členové skupiny. Jde o jednoduché rockové skladby tří až čtyřminutového formátu, z části inspirované středním proudem metalu osmdesátých let. Názvuky kapel typu Iron Maiden či Accept s přímočarou rytmikou v rychlejším tempu a melodickými kytarovými riffy zaslechne posluchač například v písních V prázdným těle nebo Sobě sám. Ačkoliv je hudba původních vzorů v aktuálním repertoáru Sarah stále přítomná, kapela se nebrání ani inspiracím novějšími stylovými výboji v duchu progresivního metalu či nu metalu. Dokladem je úderná Kudy a kam, v níž kontrastují rytmicky agresivní sloky s líbivými refrény.

Zajímavým prvkem některých nových písní Sarah je podobnost s Pražským výběrem devadesátých let. Vzpomínka na domácí rockovou legendu musí posluchače napadnout již při poslechu prvních dvou písní Srdce-Lhář a Nechápu. A to především kvůli zpěvu. Hlas Zdeňka Troupa připomíná Michaela Kocába nejenom svojí barvou, ale místy i frázováním. Sarah v Srdce-Lháři navíc používají dialogický charakter vokálů s elektronickým zkreslením, což je pro Pražský výběr typické. Zmíněný fakt však Troupův projev nikterak neshazuje, spíše jej obohacuje a výrazově rozvíjí. Zpěvákův hlas působí na nové desce poměrně přesvědčivě, mimo jiné i v melodramatických pasážích v Kdo z nás to ví…

Ačkoliv se repertoár Sarah výrazně nevymyká kategorii jednoduchého a všeobecně přijatelného písničkového rocku, písně odrážejí solidní instrumentální dovednosti členů kapely. Největší prostor se v tomto smyslu dostává sólové kytaře. Dobře vystavěná sóla s mnoha technickými finesami zazní kupříkladu v skladbách Jinej svět nebo V prázdným těle.

Textům písní skupina přikládá důležitost, což dokumentuje jejich otištění v bookletu CD. Nutno ale říci, že poetika Kamila Drába svojí kvalitou nikterak nevybočuje z průměru regionálních souborů typu Sarah. Texty jsou většinou výrazně subjektivní, trpí dojmologií, chybí jim jasný příběh. Vše je velmi vážné, o čemž vypovídají samotné názvy jako Na křídlech černých vran, Tisíce lží nebo Pohřebiště citů.

Kabátovské fóry, které by mohly rozčeřit a pozvednout občasnou bigbítovou nudu, bychom v nich hledali marně. Tematicky texty občas inklinují k hudebnímu směru označovanému jako white metal, který na rozdíl od black metalu obhajuje obecně přijaté pozitivní hodnoty. Příkladem může být skladba s protidrogovým poselstvím Kudy kam s verši: „kdo ti takovej hnus dal, ty sis ho do žíly rval, došel jsi až na okraj temnejch míst".

Po stránce umělecké invence se Sarah nemůžou rovnat domácím špičkám svého žánru, jakými jsou již zmínění Kabáti. V rámci regionu však nejsou bez významu. To potvrzuje i úroveň nové desky, která jistě najde kladnou odezvu u početného publika jihočeské formace.

Hodnocení Deníku: 60%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog