Od první chvíle, kdy se 
o slovo přihlásil film, začalo divadlo řešit zásadní problém: co dál? Jak se vyrovnat s pohyblivými obrázky? Existenční otázku si však kladli i filmaři – jak zajistit snímku úspěšnost, co vlastně filmový divák chce? Odpovědi na tyto i další otázky přináší Malé divadlo.

Inscenaci Filmmakeři režíruje Janek Lesák, který sepsal scénář společně s celým souborem. V kolektivně stvořeném textu, který se nepochybně představení od představení mění v důsledku improvizací, se mísí profesní slang filmařů s řečnickými klišé, typickými pro daný filmový žánr. Podstatnou úlohu kromě dialogů však sehrává i psaný text promítaný na plátno. Klíčovým hráčem Filmmakerů je totiž počítač, který po každém předvedeném filmovém kuse na základě analýzy mysli publika vytváří nejlepší možný návrh úspěšnějšího scénáře. Požadavky divákova vkusu 
a klíčová slova z něj generovaná patří často ke skutečným perlám, na nichž se tvořiví scenáristé vyřádili. Otázkou zůstává, zda všechny výrazy pochopí diváci z kategorie 13+. Třeba takového Ronalda Reagana z paměti dnešních středoškoláků i vysokoškoláků nejspíš už dávno odvál čas.

Malé divadlo láká na inscenaci Filmmakeři. Je to vtipná a chytrá parodie na svět filmařů.

Vyhodnocování diváckých preferencí je zároveň i osobitou exkurzí do dějin filmových žánrů. Každý výsledek počítačové analýzy je totiž okamžitě převáděn do podoby filmu či v pojetí Malého divadla spíše filmové parodie. První „divadelní snímek“ odkazuje k němé éře – plytký děj, v němž hrdina-letec zachraňuje krasavici z pařátů zločince, který se v mezititulcích projevuje potměšilým „Muhehe“, obohacují rozmanité „pádové“ scénky převzaté 
z grotesek. Starosvětské kouzlo výstupu podtrhuje lehce se pohybující jemná látka organza, za níž se výjev odehrává. Po neúspěchu grotesky se počítač pokouší divácký vkus uspokojit westernem, v němž nechybí vlaky, indiáni, sombrera, kolty, párátka v zubech, kaktusy, létací dvířka do saloonu či padlá dívka. Po westernu na diváky útočí válečné psychologické drama balancující na hranici mezi Coppolovou Apokalypsou, Rambem a Forrestem Gumpem, dále je na řadě mysteriózní thriller s hororovými prvky, v němž se mísí styl Davida Lynche, Alfreda Hitchcocka s Cravenovým Vřískotem, sitcom s pohovkou uprostřed obrazovky/scény 
a komplikovanými vztahy spřátelených hrdinů. Nakonec počítač triumfuje se sci-fi, tedy s vesmírem, družicemi 
a sexy astronauty.

Ansámbl Malého divadla si v každém inscenovaném filmovém kuse neskutečně vyhrál s detaily. A řeč není pouze o scéně (Kamil Bělohlávek), ale i o neuvěřitelně vtipných rekvizitách (Tomáš Adam) 
a animacích (Tomsa Legierski). Divákovu očekávání, vytrénovanému znalostí základních děl žánru, přesně odpovídá i hudba (Petr Hubík). Skvělé jsou ale především herecké výkony – Denisa Posekaná, Lucie Škodová, Jan Hönig, Jan Vejražka i Bartoloměj Veselý se ve většině případů výborně vyrovnali s pohyby, výrazy tváře či dikcí typickými pro daný filmový žánr.

Malé divadlo láká na inscenaci Filmmakeři. Je to vtipná a chytrá parodie na svět filmařů. Na snímku Lucie Škodová.Prostřednictvím Malého divadla však divák nejen zhlédne rozmanité filmové kusy, ale nahlédne i do útrob jejich vzniku. Na scéně je totiž po celou dobu i technika a k ní náležející personál (všichni ti, kteří se nakonec vejdou do dlouhatánských závěrečných titulků filmu). Osvětlovači osvětlují, ruchaři ruší, zvukaři zvučí (i v postprodukci), asistenti asistují. Chybí už jen klapka. A divák se nestačí divit, jak triviálními triky je někdy šálen jeho zrak i sluch.

Filmmakeři jsou velmi dobrou a chytrou parodií, která místy trochu připomíná český film Trhák. Pro diváka může být až šokující zjištění, na jakých triviálních věcech úspěšné filmařské produkty stojí. Inscenace má pouze jednu slabinu – délku. Ne že by 
80 minut bylo příliš, spíš by jednotlivé filmové scény potřebovaly zkrátit a zdynamizovat. Představení by pak mělo ještě lepší spád a i divák by byl lépe soustředěný.

JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička

Hodnocení Deníku: 80%