Po Tomu Sawyerovi a Vyhnancích a vyděděncích uvedl autorský tandem Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček na jihu Čech novou hru. Je pro děti, ale stejně dobře se v loutkohře Jihočeského divadla pobaví i jejich dospělý doprovod.

Blíží se konec června a pětice spolužáků se těší na prázdniny. Těsně před tím, než jim hodná paní učitelka Chroustová (Dana Chroustová) rozdá vysvědčení, se však v nečekaném testu ředitelky Klazarové (Stanislava Drápelová) projeví, že s výjimkou Slávečka Janouška nikdo nic neumí. Inspektorka Marie Maixnerová (Denisa Posekaná) proto zruší letní prázdniny, což jí umožňuje prezidentský výnos. To si ale postižení nemohou nechat líbit, 
a tak se po důkladném zvážení všech možností rozhodnou unést prezidenta a vyjednávat o zrušení trestu. Než se jim to ale podaří, musí za pomoci lsti, síly či kočky na dálkové ovládání překonat již výše zmíněné trio školních dam, které zároveň tvoří prezidentskou kancelář.

Přesně takhle se vyvíjí hra Sto roků prázdnin, kterou Malé divadlo uvádí nejčastěji jako školní představení. Žáci se v ní skutečně mohou lecčemu přiučit. Už začátek je žertovně didaktický – výhružný hlas z amplionu ve tmě vyhlašuje desatero správného telefonování, v průběhu hry se diváci dozvědí i další bohulibé informace, třeba jak se 
o prázdninách neutopit.

Sto roků prázdnin, nová hra loutkohry Jihočeského divadla, je vtipná. Na snímku Jiří Šponar, v pozdaí Jan Hönig.

Holčičky a bojovnice za ženskou rovnoprávnost ale nejspíš nepotěší, že hlavními hrdiny tohoto kusu jsou pouze páni kluci – vůdce party Jiří Klůna (Jan Hönig), sportovní nadšenec a jmenovec slavného pětibojaře David Svoboda (Jan Vejražka), sourozenci Kazdovi, vychytralý Jindra (Jiří Šponar) a trochu těžkopádnější Milan (Petr Hubík), a konečně dobrý student Slávek Janoušek (Vjačeslav Zubkov).

Ryze pánskou vodáckou partu nakonec doplní ještě prezident Pepa (hostující Josef Brůček, jinak též loutkář a sudoměřický Tatrman), pozdější kapitán plavidla a asi nejpřekvapivější postava celé hry.

Na ženy zbylo pouze postavení nepřátelské strany, jakési tříhlavé školní saně, proti níž se musí o prázdninách 
i za cenu občasných sympatií nesmlouvavě bojovat. Zkrátka, tentokrát se žádná dívčí rebelka nekoná, autoři naopak důsledně ctili žánr chlapeckých dobrodružství v duchu Marka Twaina, Jaroslava Foglara či Karla Poláčka.

Na jednoduché, ale důmyslné scéně, která se pouhým pootočením mění na palandy, školní lavice, schody i patra prezidentského Hradu, všichni hrají a zpívají s chvályhodným nasazením a zápalem. Přesto se ale do podvědomí diváků určitě nejvíc zaryje klapání podpatků hrůzné militantní semetriky s gigantickým drdolem – školní inspektorky Marie Maixnerové v podání Denisy Posekané. Představení je plné svěžích nápadů, úsměvné nadsázky, vtipů a překvapivých slovních spojení. Nechybí žertovné odkazy na současnost (nebo že by bylo prezidentské pero a únosce 
v mikině jen náhoda?), ani živě zahrané „hitovky" Ondřeje Müllera, na které se příznivci Malého divadla vždycky těší.

Sto roků prázdnin, nová hra loutkohry Jihočeského divadla.Hra je prostě dobře napsaná a má spád, i když chvílemi se objeví i slabší chvilky. Trochu drhne zvuk (foukací harmonika není dobře slyšet 
a použití megafonu je občas na úkor srozumitelnosti), některé rekvizity děti možná už ani neznají (třeba psací stroj) 
a v oblečení Slávečka sáhly garderobiérky – na rozdíl od ostatních 'žáků' – tak trochu vedle: dneska slušní školáci 
s dobrými studijními výsledky tlusté svetry, tesilky a lakovky opravdu nenosí.

Celé představení je tak trochu retro, což určitě dojme rodiče a další starší přátele školy. Scéně totiž dominuje důvěrně známý nápis Až dosloužím, chci do sběru, pracovnice školy mají kabaretní verze oděvů učitelek normalizační éry, oči namalované modrými perleťovými stíny a žáci vůči nim mají respekt. Navíc sny 
o vodáckém dobrodružství, písničkách u táboráku a opékaných špekáčcích, které jsou ze Sto roků prázdnin cítit,  
k Husákovým dětem patří tak nějak víc, než k jejich školou povinným potomkům.

Hodnocení Deníku: 70%

JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička