Upřímně, epizoda ze života úspěšné majitelky castingové agentury ve středním věku, workholičky Věry, která se hraje od počátku května v Jihočeském divadle, je tak trochu schematická. V první polovině představení Věra zažívá neuvěřitelný pracovní úspěch, kterému je ochotná obětovat vše – partnerství, rodinu 
i vlastní sebeúctu, v popřestávkové části pak přichází prudký pád se vším, co od něj člověk znalý bulvárního zpravodajství i investigativní žurnalistiky očekává: exekuce, alkohol, lži, drobné krádeže, bezdomovectví, pobyt na psychiatrii či pokus o sebevraždu. Trochu fádní a předvídatelné, že?  Ale o příběh samotný ve hře Job Interviews 
v prvním plánu opravdu nejde. Na to jsou skalní fanoušci Petra Zelenky, autora 
i režiséra kusu v jedné osobě, nejspíš zvyklí. V novém kuse naopak nescházejí tradiční atributy Zelenkova stylu: kuriózní postavy s nestandardními reakcemi, absurdně vypointované situace, pozoruhodná prostředí – vedle výtahu je to třeba márnice či rozptylová loučka – a hlavně mrazivě vtipné dialogy přetékající černým humorem a cynismem.

Novinka Jihočeského divadla Job Interviews ukazuje, jak to chodí v castingových agenturách a showbusinessu podle Petra Zelenky. V hlavní roli září Věra Hlaváčková.Nová hra je pozoruhodná i díky představitelce hlavní postavy Věře Hlaváčkové. Té autor napsal postavu takříkajíc na tělo včetně křestního jména a na výsledném výkonu je to zatraceně znát. Během představení, v němž doslova nesleze z jeviště – na scéně se odehrává i převlékání – je Věra Hlaváčková v každé situaci tak opravdová a uvěřitelná, že cynické a chladnokrevné workoholičce dává vcelku sympatický rozměr. Věra v jejím pojetí je sice pořádně drsná 
a nelítostná osoba, která se 
z každé situace snaží vytěžit její obchodní potenciál, prokazuje však i pohotovost, cynický smysl pro humor 
a odvahu.

Právě Věra je navíc jasným svorníkem příběhu. Její stýkání a potýkání se s okolním světem a hlavně řešení situací dávají hře dynamiku a směr. Ostatním postavám tak připadla vlastně funkce jakýchsi pokušitelů, kteří Věru přivádějí do vyhraněných situací 
a žádají si její reakci, slabých vzdorovatelů, kteří se ji snaží umravnit a usměrnit, i obětí honby za kariérou a obratné manipulace. Kromě Věry Hlaváčkové hrají ostatní herci více rolí, největší rekordmankou je Teresa Branna, která zvládá čtyři. Výraznější prostor si vedle zábavných karikatur figurek ze světa showbusinessu vydobylo pouze několik postav, které byly pro vzestup a pád manažerky zásadní – v prvé řadě mrtvicí postižený otec (Jan Dvořák), 
v podstatě jediná bytost na které Věře záleží, byť to dává najevo značně nevybíravým způsobem, a pak dvojice mladých, nadějných a dostatečně chladnokrevných manažerů 
v dokonalém značkovém balení (Taťána Kupcová a Jan Hušek), kteří s úsměvem ukončí Věřin pobyt na výsluní.

Novinka Jihočeského divadla Job Interviews ukazuje, jak to chodí v castingových agenturách a showbusinessu podle Petra Zelenky.

Nikola Tempír vytvořil jednoduchou a čistou scénu, kterou tvoří jen několik kusů bílého nábytku a ramp. Jejich přesunem se mění prostředí, což je pro diváka dobře srozumitelné a navíc zábavné. Každou proměnu totiž doprovází svižná hudební vsuvka (proto je v programu uvedeno tolik skladeb), která je v souladu 
s vývojem situace na jevišti.

Hra Job Interviews může mnohé roztrpčit. Situace 
a jednání postav jsou často předvídatelné, rozřešení v podobě barvotiskově sladkého závěru o novém začátku a polepšení se nekoná, představení je k tomu ještě celkem dlouhé. Titul byl navíc nasazen 
v době, kdy se bulvár a jeho vliv staly diskutovaným tématem, které se již poněkud zajídá. Ale pozitiva hry přeci jen převyšují – především výkon Věry Hlaváčkové jednoznačně stojí za zhlédnutí. Navíc Zelenka nijak nepoučuje, příliš nemoralizuje, jen nabízí svůj pohled na to, jak se dnes obchoduje pod záminkou úspěchu s životem, hodnotami a city. A jeden najednou neví, co je víc pokřivené a absurdní – jestli skutečnost, nebo její divadelní obraz.

Hodnocení Deníku: 80%



JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička