Již první oční kontakt s výtvarně zajímavým obalem nové desky táborských Please The Trees nazvané A Forest Affair naznačuje, že se pod povrchem média může skrývat hloubka. Neutěšenost černobílé krajiny naznačuje, že to bude hloubka chladná a zimní. A opravdu. Deset nových písní bude milovníky rocku, inspirovaného ambientem a noisem, příjemně mrazit, občas je ale zahřejí popově melodické refrény.

Na nové desce Please The Trees se podílelo více muzikantů a nástrojů, což se bezpochyby odrazilo na jejím zajímavém zvuku. Kapelu, jejíž obsazení v době natáčení tvořili zpěvák a kytarista Václav Havelka, basista Miroslav Syrný, bubeník a perkusionista Jan Svačina a kytarista Zdeněk Kadlec, na nahrávce doplnili tři hosté. Jedním z nich je Jonathan Burnside, jenž ovládá mj. kytaru, dobro, piano, syntezátor, smyčky a perkuse. Dalšími hosty jsou basista Wally Pugh a varhaník Jeff Mehl. Autorsky desce dominuje Havelka, tvůrce většiny hudby a všech textů. Za hudební podobu skladeb She Made Love to the Moon, Nobody No One a Sleep je vedle Please the Trees odpovědný i Burnside.

Z hlediska celkového zvuku a atmosféry působí album kompaktním dojmem. Někdy připomíná zvukové experimentátorství starých artrockerů Pink Floyd, jindy odkazuje k chladným, ale výrazově intenzivním písním skupin typu U2 či Coldplay. A to není zdaleka vše. Zvuk je půvabně syrový, Havelkův vyprávěcí zpěv s bohatě vrstvenými kytarovými předivy na pozadí tvoří průzračně ledovou a často smutně melancholickou atmosféru. Hudba je obecně minimalistická a repetitivní – harmonické a jiné kontrasty přicházejí vždy pro relativně delší době čekání, což prohlubuje efekt. Klíčovým prvkem je právě barva.

Jednotný a všeobjímající témbr alba A Forest Affair je kladem, činí z desky vyšší umělecký útvar, nikoliv jen náhodnou kolekci písní. Navíc poukazuje na tvůrčí vizi autorů – neomylný znak umělce. Přes podobnou atmosféru nejsou skladby v žádném případě náladově ani strukturálně uniformní.

Elektronika i folk

Pěkná je například pomalá She Made Love to the Moon. Varhany a pravidelná čistá kytarová arpeggia s jemným vibratem ji dávají nádech starobylosti – inspirace zvukem populární hudby 60. a 70. let je zde zřejmá. Decentní a k civilnosti tíhnoucí zpěv Havelky zde působí lépe než jinde a vše podtrhuje. Pozoruhodné je však především lehce industriální kytarové sólo, které zpěv v poslední třetině náhle přeruší. Výborný „hluboký" zvuk, nezvyklé vedení melodie napříč mikrointervalovým spektrem a možná i nečekaně vyšší hlasitost vůči hudebnímu pozadí – sólo vpadá do hudby jakoby odjinud – tedy zvláštní plastičnost zvuku, to vše dodává písni estetické kouzlo.

Následující skladba Let the Wind kontrastuje svým akustickým pojetím. Chytrá aranž s glissandy (způsob hry, při němž hráč klouže prstem po strunách) kytary dobro získává na údernosti i díky melodicky chytlavému refrénu. Podobné folkové, country a bluesrockové osvěžení přináší i pěkně plynoucí poslední věc Paint This City Green.

Zcela jiného druhu je experimentální Sleep. Instrumentální skladbu, pracující s elektronickými efekty, konkrétními zvuky a rozšířenými nástrojovými technikami bychom mohli asi nejlépe zařadit do elektroakustické hudby. Smysl pro zvukové krajinářství, ambient a noise ukazují Please The Trees mimo jiné i v úvodní písni Getting Ready nebo sedmé When You Are Lost.

Ačkoliv deska A Forest Affair občas působí popově (nikoliv nepříjemně), například v tleskací a falzetové Nobody No One, není rozhodně určena všem. A to ji šlechtí. Atmosférické skladby dosahující až šesti minut trvání mohou sice v někom vzbuzovat dojem rozvleklosti a nudy, příznivci stylu však dobře ví, že témbrová hudba potřebuje čas. Noví Please The Trees je určitě nezklamou.

Hodnocení Deníku: 80%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog