Poslední recesista a tma má zvláštní příchuť
JIŽNÍ ČECHY - Ve svém novém románu, který je psán tak trochu jako deník jednoho nezvyklého trampského společenství, se plzeňský autor Jan Akéla Drnek vrací do osmdesátých let minulého století, tedy ještě do předlistopadové doby.
Vychází ze skutečných událostí a existence 1.Ornitologické letecké perutě, což byla ve své době populární trampská recesistická plzeňská formace, na pozadí doznívajícího normalizačního procesu tehdejší společnosti. Ačkoliv své postavy Drnek obléká do jmen a přezdívek Foglarových Rychlých šípů, jako podklad pro svou knihu používá skutečné osoby trampského dění ve zvolené lokalitě. Některé události a příhody v této mozaice osobitých postřehů a líčení bez nánosu falešné sentimentality a velkých činů jsou sice vyfabulované, ale to, co v člověku vyvolává pocit osobního prožitku a souznění, sestává z reálné situace popisované časové výseče.
Stejně svérázné jako styl Drnkova psaní jsou i jeho názory a životní osudy.Vyučil se frézařem ve Škodovce. Po vojně si dodělal večerní průmyslovku a začal fungovat jako vychovatel na škodováckých internátech, na rok si pak zkusil dělat čerpače u Vodních zdrojů, což vyměnil za daleko uniformnější post tiskového mluvčího generálního ředitele Škodovky a posléze jen na skok působil v redakci závodního časopisu. Po krátkém období volnosti, reportáží pro rozhlas, česání jablek v italských Alpách, následovalo úřednické místo na magistrátu a po čase židle vedoucího odboru životního prostředí. Ale našel se teprve v nevládní organizaci s názvem Centrum sociálních asistentů, kterou rozjel a která pracuje s problémovou mládeží. Tady má střízlivě realistický Jan Drnek pocit, že je skutečně schopen pomoci.
„Jsem poutník,“ charakterizuje sám sebe sedmačtyřicetiletý autor. „A pravý poutník je vlastně stále neúspěšný a hledající… Občas vystoupá na návrší a ohlédne se, ale nikdy se nemůže vracet a také nemůže na nikoho čekat…“