Poslední recesista a tma má zvláštní příchuť

Vychází ze skutečných událostí a existence 1.Ornitologické letecké perutě, což byla ve své době populární trampská recesistická plzeňská formace, na pozadí doznívajícího normalizačního procesu tehdejší společnosti. Ačkoliv své postavy Drnek obléká do jmen a přezdívek Foglarových Rychlých šípů, jako podklad pro svou knihu používá skutečné osoby trampského dění ve zvolené lokalitě. Některé události a příhody v této mozaice osobitých postřehů a líčení bez nánosu falešné sentimentality a velkých činů jsou sice vyfabulované, ale to, co v člověku vyvolává pocit osobního prožitku a souznění, sestává z reálné situace popisované časové výseče.

Stejně svérázné jako styl Drnkova psaní jsou i jeho názory a životní osudy.Vyučil se frézařem ve Škodovce. Po vojně si dodělal večerní průmyslovku a začal fungovat jako vychovatel na škodováckých internátech, na rok si pak zkusil dělat čerpače u Vodních zdrojů, což vyměnil za daleko uniformnější post tiskového mluvčího generálního ředitele Škodovky a posléze jen na skok působil v redakci závodního časopisu. Po krátkém období volnosti, reportáží pro rozhlas, česání jablek v italských Alpách, následovalo úřednické místo na magistrátu a po čase židle vedoucího odboru životního prostředí. Ale našel se teprve v nevládní organizaci s názvem Centrum sociálních asistentů, kterou rozjel a která pracuje s problémovou mládeží. Tady má střízlivě realistický Jan Drnek pocit, že je skutečně schopen pomoci.

„Jsem poutník,“ charakterizuje sám sebe sedmačtyřicetiletý autor. „A pravý poutník je vlastně stále neúspěšný a hledající… Občas vystoupá na návrší a ohlédne se, ale nikdy se nemůže vracet a také nemůže na nikoho čekat…“