Do města Ispra u jezera Lago Maggiore, kde bude kolekce zhruba tří desítek obrazů vystavena, pozvala jihočeskou malířku Eva Pauknerová, současná prezidentka Společnosti pro výzkum Evropské unie, s níž se Renata seznámila na své úspěšné pražské výstavě v soukromé klinice Cordeus.

Vnímání Velikonoc

Několikaleté působení architektky Pauknerové v této funkci se pomalu chýlí ke konci a jakousi nepsanou povinností v této souvislosti je uspořádání malé, volně zvolené kulturní přehlídky z domovské země. Eva Pauknerová si kromě představení Káti Kabanové v La Scale a expozice českého historického textilu v Ispře zvolila na závěr výstavu Renaty Klogner Štolbové v galerii institutu, kde žije a pracuje na dva tisíce lidí z celého světa.

„Zpočátku jsem do této prezentace moc chuti neměla, ale když jsem zjistila bližší okolnosti, docela mě to nadchlo. Výstava vlastně otevře Velikonoce a bude nesporně zajímavé představit tamější kosmopolitní společnosti, jak je vnímáme u nás. Aniž jsem o to cíleně usilovala, v mojí tvorbě posledního období figurovala řada obrázků s jarní tematikou a znovuvzkříšení přírody. Možná proto, že letos byla zima dlouhá a nevlídná, měla jsem potřebu prozářit si dny jásavými barvami jara – žlutou, červenou, zelenou, modrou… Ale nechybí ani sakrální náměty – Zmrtvýchvstání Krista, Zvěstování, Madony apod. Zhruba polovina exponátů jsou malby na speciálním laminátovém podkladu, který mi připravuje můj manžel Luděk, a druhá část jsou klasická plátna v rámech,“ přibližuje soubor prací pro italskou výstavu Renata Štolbová.

Pocity návratu

Ačkoliv výstava umístěná do historických prostor tamějšího kampusu začíná až 8.dubna, autorka s manželem odjíždějí do Ispry již o týden dříve – jednak kvůli instalaci obrazů, jednak kvůli poznání tamější krajiny a historie.

„Vystavovala jsem už v řadě zemí, ale v Itálii ještě ne. Ale jeden můj obraz Panny Marie Sedmibolestné, jíž je zasvěcen dobrovodský kostel, do těchto míst již kdysi putoval – vezla jsem jej totiž do Vatikánu papeži Janu Pavlovi II. a mám na to úžasné vzpomínky. Tahle nová jarní cesta ve mně vzbuzuje tak trochu pocit, jako bych se vracela…“ dodává na závěr malířka, jejíž neortodoxní křížové cesty na Dobré Vodě nebo v kostele v Úsilném vzbudily před časem zájem nejen uměnímilovné veřejnosti.