Kdy vlastně nápad na natáčení Krále Šumavy vznikl?
Ucházel jsem se o to už před deseti lety, kdy vyšla kniha Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy, která Hasilův příběh popisuje podle skutečných vzpomínek. Ale tehdy jsem neuspěl v konkurzu na práva ke knížce a tím pádem jsem z toho film udělat nemohl. Nicméně námět ke mně znovu doputoval od Michala Rajtlera, se kterým jsem předtím v České televizi dělal minisérii Dukla 61. Souhlasil jsem a jako první jsem se rozjel za Josefem Vávrou, synem Josefa Hasila, aby mně dal osobnostní práva. Bez nich jsem to nechtěl dělat, chtěl jsem od něj mít požehnání k tomu, abychom minisérii mohli natočit.
Co se stalo, že vítěz předchozího konkurzu projekt nedotáhl?
To se prostě stává, není to nic výjimečného. Svému kamarádovi Vráťovi Šlajerovi jsem svým způsobem záviděl, že to vyhrál, ale nepovedlo se mu to zrealizovat. Není to určitě jeho chyba.
Král Šumavy nakonec nevznikl jako celovečerní film, ale jako minisérie pro streamovací platformu Voyo. Jak k tomu došlo?
Právě tím, že s nápadem přišel Michal Rajtler a už jsem ho nechtěl přemlouvat, aby to bylo na plátno. Bral jsem pak i jako určitou morální povinnost udělat to pro televizi, když mě s Králem Šumavy oslovila.
Na druhou stranu formát minisérie dává možnost udělat film delší a trochu víc jej rozvinout…
Delší a také trochu jiný. Ta látka je hodně rozsáhlá, je tam hodně motivů. Klasický film by musel být buď dlouhý, nebo by se tam muselo dost věcí vynechat. Na druhou stranu filmová dramaturgie a filmové možnosti by umožnily příběh vyprávět jinak a myslím, že Králi Šumavy by celovečerní film na plátně slušel. Ale je to už tak a já jsem za to rád.
Jak jste si užíval natáčení na Šumavě v místech, kde se události zachycené ve filmu staly?
Natáčeli jsme i v takzvaném Údolí smrti, kde zastřelili například bratra Josefa Hasila. Bylo to mimořádné, i když těch dnů, kdy jsme natáčeli na Šumavě, bylo na můj vkus málo. Přál bych si, abych tam mohl natáčet i v budoucnu víc, protože to prostředí dává všemu jiný rozměr a i energie natáčení je jiná. To se ale špatně vysvětluje například produkčním.
V Králi Šumavy jste vsadil hodně na poměrně neokoukané tváře…
Měl jsem kliku. Herci podle mého názoru byli skvělí, hrozně je to bavilo a i mně hodně pomohli. Bavilo je pracovat na dialozích, zkoušet je, viděl jsem, že jsou hodně soustředění. Oskar Hes, to je prostě Král Šumavy. Pokud by nějak selhal, tak bez něj by se to nedalo udělat. Dokáže vdechnout postavě jiný rozměr než jen dramatický, dostal tam emoce i humor, což je důležité. Možná to zní jako klišé, ale celá ta herecká parta byla skvělá a děkuji jim, že to se mnou dělali.
Můžete porovnat natáčení celovečerního a televizního filmu z pohledu režiséra?
I pro režiséra to samozřejmě rozdíl je, ale větší je pro dramaturga a scénáristu. Částečně jsem Krále Šumavy i psal, expozice trvá jinou dobu než v celovečerním filmu, také tempo natáčení je rychlejší. Není mi to tak vlastní jako filmová práce, tam můžu asi víc předvést to, co umím. Ale i tak mě to hodně baví, což je zásadní.
Jak vy osobně vnímáte streamovací platformy? Vidíte to jako dobrou cestu jak dostat filmy k divákům?
Jednoznačně mám raději klasické kino, jeho příznivcem budu asi až do konce života. Na druhou stranu se vždy koukám dopředu a televize mě vlastně fascinuje tím, jak v podstatě vládne všem. A streamovací služby mě baví, protože bylo už otravné přijít domů a dívat se na věci, kter vám někdo pouští. Je povznášející, když si můžete teď pustit to, co chcete. Už je pak na každém, jestli si pustí Bergmanna, nebo nějakou blbost. Do jisté míry pak může televize paradoxně vést ke zvýšení gramotnosti filmového diváka.
Máte už jasno o nějakém dalším projektu?
Samozřejmě plánuji nějaké věci, ale mám ve zvyku je oznamovat, až když mají konkrétní obrysy.