Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na zpěváka Richarda Adama chodily do pražské Lucerny tisíce lidí

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Po nedávných koncertech folkové skupiny Nezmaři a vokální sestavy The Swings s partou jazzových instrumentalistů (obě akce byly kulturní událostí) si U Tří lvů přijdou na své příznivci jiného žánru – klasického vokálního popu.

4.6.2007
SDÍLEJ:

Richard AdamFoto: Archiv

Na pozvání hudební redakce Českého rozhlasu ČB přijede zazpívat své šlágry legenda české populární hudby minulých desetiletí, zpěvák Richard Adam.
Na svět přišel 14. listopadu roku 1930 (jeho sestřenicí je herečka Jaroslava Adamová). V čase středoškolského mládí si oblíbil hvězdy swingu – R. A. Dvorského a Arnošta Kavku. Prvním Adamovým hitem byla písnička Tina Marie (z repertoáru Američana Perryho Coma, u nás ji zpíval i Gustav Brom), která se např. v bývalém SSSR prodala v neuvěřitelném nákladu milion výlisku (!). K dalším nahrávkám R. Adama, jenž od druhé poloviny 50. let trávil více času vystupováním ve Východním Německu a mohl se tam opřít o věrné posluchačské zázemí, náležely skladby Páni kluci, Příliš mlád, Můj strýček ad.


Následující rozhovor může být pozvánkou ke středečnímu koncertu (začátek v 18.30 h.) R. Adama, který má mezi starší generací řadu fanynek.


Četl jsem, že jste utíkal jako mladík z domova, abyste viděl živého R. A. Dvorského…

Na to vzpomínám často. Jako kluk jsem měl rád taneční hudbu, dnes by se řeklo pop music. Je pravda, že jsem se chodil dívat na svůj idol R. A. Dvorského na Barrandovské terasy, kam jsem to měl z domova kousek. Jenže Dvorský začal zpívat až hodinu před půlnocí, a tak jsem přišel domů pozdě a dostal jsem od táty pořádný sekec. Nelitoval jsem.


Tatínek vám ve zpívání bránil?


Naopak! Vlastně mě ke zpívání přivedl. Můj tatínek byl uznávaný řezník a uzenář, ale záhy zjistil, že se k řemeslu nehodím. Vystudoval jsem obchodní školu a on si představoval, že budu někde na jatkách počítat ty poražené kusy. Tam jsem vydržel týden a utekl jsem. Jenže můj táta jednou hrál kuželky v Lucerně s tamním konferenciérem Božou Vimmerem, a ten se mu tehdy zdál nějak smutný. I zeptal se ho: „Proč jsi smutný?“ A on odpověděl: „Nepřišel nám zpěvák!“ Na to táta: „Pusť k tomu mého kluka. Všechny ty písničky zná a doma si je zpívá.“ Takhle jsem začal před publikem zpívat, když orchestru Zdeňka Bartáka nepřišel zpěvák. Vzal jsem to vážně a otec mě v tom podporoval, třebaže říkal, že „zpívání není žádná štabilní zaměstnání“. Nakonec se dočkal toho, že jsem v Lucerně měl dva tisíce lidí…


Prosadil jste se jako zpěvák i v bývalé NDR. Jak k tomu došlo?


Zase náhoda. Přede mnou měl ve Východním Německu úspěch zpěvák Jiří Popper, který tam z původně českých písniček dělal německé šlágry. Jednou mě v Alhambře poprosil, abych za něj v Německu o víkendu zaskočil. Z jednoho záskoku se stalo dlouholeté, opravdu časté vystupování. Němci si mě oblíbili, protože jsem k nim přistupoval jinak než jejich zpěváci. Mně bylo jedno, jestli je zatopeno v šatně nebo jestli je dobrá akustika v sále. Pro mě bylo vždycky nejdůležitější publikum. V mém podání se staly v NDR hity z českých písniček – kupříkladu Zhasněte lampiony nebo Babičko, nauč mě charleston, které byly vydány i na deskách firmy Amiga. A také jsem se za tu dobu trošku přiučil německy. Když jsem tam jel poprvé, tak jsem znal jen: Já mám hlad, dejte mi buřta. A představte si, že po určité době mi řekla po koncertě jedna starší Němka: “Že vy jste Němec odněkud od českých hranic!“


V 50. letech jste natočil půvabný duet, Příběh naší lásky, s mladičkou Yvettou Simonovou. Jak na písničku vzpomínáte?


Yvetta natočila, jak známo, mnoho duetů s Milanem Chladilem, ale její vůbec první písnička, která vyšla na gramofonové desce, byl právě Příběh naší lásky. Já jsem tuto skladbu nejdříve natočil sám, ale jednou jsem se setkal s Yvettou na nějaké estrádě v Edenu a oba jsme se shodli, že ta melodie je pěkně tercková. Nakonec jsme ji tedy natočili pro rozhlas. Posluchači si pak vymohli, aby písnička jako duet vyšla i na desce.


Pravděpodobně největší úspěch vám přinesli Páni kluci, neboli česká verze hitu zpěvačky a herečky Doris Day Everybody Loves A Lover. Jak jste se k této písničce dostal?


Nejprve musím říct, že jsem nikdy nebyl členem orchestru Karla Vlacha, ale spolupracoval jsem s ním zhruba dvacet let. Jednou mi pan Vlach zavolal a samozřejmě onikal: „Mám tady takovou píseň, ta by se jim hodila.“ A skutečně se mi hodila. Tato píseň je kromě jiných věcí zajímavá tím, že jsem ji natočil dvojhlasem, s tím druhým hlasem se ´na sebe´musel trefit.


V 60. letech jste se stáhl do pražského Tatranbaru. Nebylo vám líto, že jste už nebyl zdaleka tak na očích veřejnosti?


Já jsem měl tenkrát tzv. plot, tedy zákaz vystupovat v televizi i v rozhlase. To je taková nemilá historie mého života, o níž se raději nechci zmiňovat. Jedna instituce se zkratkou StB na tom měla zájem, a sdělovací prostředky mě ignorovaly. Jenže tam, v podzemí na Václavském náměstí, jsem nikomu nevadil. Původně jsem do Tatranbaru nastoupil na tři měsíce a nakonec jsem si to prodloužil na šestnáct let. Myslím si, že to není žádná skvrna na mé kariéře a že jsme tam odváděli dobrou revuální práci, kterou oceňovali i lidé z branže ze zahraničí. Vždy jsme měli plno!


Byl jste znám jako vášnivý automobilista. Zůstalo vám to?


Řekl bych, že ano. Byly doby, kdy jsem neměl na pořádné šaty, ovšem vlastnil jsem nejhezčí auto v Praze. Stále se najdou přátelé, kteří rádi vzpomínají na mou „kanadskou našku“ z padesátého roku, která byla kdysi opravdovou bombou. Toto blankytně modré auto značky Nash s bílými pneumatikami už tenkrát mělo ovládání rádia nohou.

4.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Novou cisternovou automobilovou stříkačku pořídil městys Ledenice dobrovolným hasičům díky dotaci.

Hasiči mohou stříkat o sto šest

Zbraně z Prachaticka zajištěné Národní centrálou proti organizovanému zločinu z Českých Budějovic.
8

Muži z Prachaticka předělávali zbraně na střelbu dávkou a vyráběli k nim tlumiče

Zloděj zavítal do zahrádkářské kolonie

České Budějovice – Zloděj se vloupal do sklepa domku v zahrádkářské kolonii v ulici Vl. Rady. Majitelé objektu, kteří ho přijeli po čtrnácti dnech zkontrolovat, zjistili, že se na jejich zahradu dostala škodná.

Chovatelé v Horní Stropnici opět chystají společnou výstavu

Horní Stropnice - Již 3. společnou výstavu chovatelů z regionu chystají v Horní Stropnici.

Lidická třída je znovu otevřena

České Budějovice – Ve čtvrtek 19. října se znovu otevřela pro automobilový provoz celá českobudějovická Lidická třída. O několik dnů dříve, než se původně předpokládalo.

AKTUALIZOVÁNO

Superdebata Deníku: nikdo nechce vládu ANO. Ať už bez Babiše, nebo s ním

/SLEDOVALI JSME ON-LINE, GRAFIKA, VIDEO/ Pouhý den před sněmovními volbami se v redakci Deníku sešla desítka zástupců politických stran při předvolební superdebatě. Na přetřes přišla všeobecně probíraná témata - ať už elektronická evidence tržeb, přijetí eura či přijímání migrantů. Z odpovědí také vyplynulo, že favorit voleb ANO to bude mít v případě výhry s formováním vlády složité. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení