Znáte jejich hlasy z rozhlasu, ale možná byste je na ulici nepoznali. Jak vypadají ti, kteří k vám promlouvají a chystají pořady? Představujeme Jiřího Svobodu, ředitele Českého rozhlasu České Budějovice.

Od jádra k rádiu

S rozhlasem jsem přišel do kontaktu na jaře roku 1993. Byl jsem vybrán v konkurzu na místo vedoucího odboru komerce v Českém rozhlase v Praze. Předtím jsem pracoval v temelínské elektrárně jako tiskový mluvčí a jako operátor reaktoru v Dukovanech. Po šesti letech v rádiu jsem udělal změnu, ale táhlo mě to stále zpět – domů na jih. A tak jsem zkusil štěstí a na jaře 2003 využil možnosti stát se ředitelem českobudějovického rozhlasu.
Práce ředitele je velmi různorodá, zodpovědná, tvůrčí, každý den jiná, občas i dost časově náročná a výjimečně máte pocit, že i marná. Někdy se cítím tak, jako bych celý den skládal uhlí.

Rozhlasová práce ale smysl má a vážím si jí, baví mne a uspokojuje. Obzvlášť když někde zastavím s logem rozhlasu na autě, přijde paní nebo pán a říkají: Tak vy jste z rozhlasu? To já vám musím něco říct…. Posluchači nám projevují velkou důvěru, svěřují se se svými starostmi, ale podělí se i o radosti. Chodí nám hodně dopisů a e–mailů. Stížností je však minimálně. Lidé píší, že nám chtějí poděkovat, popřát nebo projevit sounáležitost. Cítím uspokojení z naší práce, když ty dopisy čtu. Když čtu, že nás lidé mají rádi, rádi nás poslouchají a že nás vlastně tak nějak vzali do rodiny. Jsem přesvědčen, že pro budějovický rozhlas pracují ti nejlepší. Mohu se na ně ve všem spolehnout a plně jim důvěřuji. To je pro ředitele velká výhoda, ale i závazek. Důvěra totiž musí být vzájemná, jako s posluchači.
Práce v rozhlase není jako někde ve fabrice, když po osmi hodinách vypnu soustruh, odvezu špony a jdu domů. To v člověku zůstává pořád, i když zrovna seká trávu nebo chytá ryby, tak přemýšlí o rozhlasových záležitostech.

Člověk nemůže pracovat jako rozhlasák, rozhlasákem musíte být ve dne, v noci, v dobrém i zlém, stále. Je to chronická, nevyléčitelná, zajímavá a pestrá nemoc, skoro by se dalo říci drogová závislost. Při práci v rozhlase potkáte spoustu zajímavých lidí a každé setkání vás obohatí.
Jsme nejposlouchanější regionální rádio na jihu Čech. Máme za sebou 65 let úspěšné existence. Náš program je zaměřen na střední a starší věkové skupiny a rozhodně není laciný či podbízivý.
V našem vysílání si každý najde to své. Program je relativně náročný na výrobu ve srovnání s komerční konkurencí. Moji kolegové, redaktorky a redaktoři, sbírají ocenění na různých přehlídkách a soutěžích rozhlasové tvorby a stále tím nastavují laťku výš a výš a zvyšují kvalitu našich programů. Jsme součástí Českého rozhlasu – silné mediální značky, která se dávno stala pojmem, a to nás zavazuje.

Vdechnout život

A jak odpočívám? Hlavně málo. Pokud se mi něčeho nedostává, tak je to čas. Sbírám historické radiopřijímače a pokouším se jim opět vdechnout život, pracuji kolem chalupy ve Všeteči, rybařím, jezdím na motorce a občas si zahraju fotbal. Špatně, ale velmi rád.