České Budějovice – Balon je jeho vášní. Projeví se, i když mluví o divadle – jakmile se stočí řeč na režiséra Petra Zelenku, hned zahlásí, že to tedy žádný fotbalista není. Není se co divit, protože než se stal hercem, měl před sebou kariéru ve Spartě. Jistě i proto je jeho filmová postava Jardy Kužela tak přesvědčivá. „Když jsem dal první gól na Spartě, tak jsem křičel a běhal kolem stadionu. Bylo to opojné,“ říká 42letý herec David Novotný, který 25. března uvedl v českobudějovickém CineStaru předpremiéru filmu Okresní přebor.

Než se dostaneme k fotbalu, rád bych se zastavil v 90. letech, kdy jste měl první angažmá v Jihočeském divadle. Mimo jiné jste ztvárnil Lloyda v komedii Bez roucha, kterou režíroval Jiří Menzel a na niž se zde dodnes vzpomíná, protože měla velký úspěch. Máte nějakou konkrétní vzpomínku, nebo je to pro vás dávno pryč?
Je to dávno pryč, ale mám fakt jednu konkrétní vzpomínku. Oslím můstkem se tak dostaneme k fotbalu, protože v roce 1996, jak jsme měli slavné mistrovství Evropy v Anglii, tak já to žral tak, jako žeru fotbal odmala. A pamatuju si moc dobře, že jsem měl walkmana, v něm naladěné rádio a jak mě diváci první půlhodinu skoro neviděli – byl jsem v orchestřišti, jen jsem rozdal nějaké pokyny a šel zpátky – tak jsem měl pecky v uších a poslouchal, jak hrajeme semifinále s Francií. To šlo až do penalt a pak jsem hrál hodně nabitý. Člověka nabije představení, když je dobrá odezva, když se daří nebo je dobrá improvizace, je to adrenalin. A toho večera byl můj adrenalinový válec přeplněný, takže jsem určitě hrál jak o život.

Přejdeme k fotbalu. Začínal jste s ním jako kluk v Mikulášovicích. Bavil vás už tenkrát?
Určitě. Chodil jsem tenkrát na chlapy, pískové hřiště, které bylo z kopce, když pršelo, tak na něm byly rigoly… Moc na výběr jsem asi neměl: táta byl tělocvikář, máma tělocvikářka, ke sportu jsem byl veden od kolébky. V Mikulášovicích byl na úrovni volejbal a pak ten fočus. Pamatuju si, že už ve školce jsem sundal kluka z prolézačky, vzal balon a říkám: hele, to není prolejzačka, to je brána, ty budeš chytat a já na tebe budu kopat. Balon, to je taková magie.

Pamatujete si první gól, který jste dal ve sparťanské přípravce?
Bohužel ne. Ale pamatuju si gól, který jsem dal na hlavním stadionu Sparty. Prohráli jsme 1:6, hráli jsme se staršími, měli jsme to jako předzápas před nějakým mistrákem. Světla šajnovala a bylo to úplně opojné. Dával jsem takovou křížnou po zemi a strašně jsem křičel a běhal kolem stadionu. To bylo dobré.

Ještě ke Spartě. Kamarádíte prý s Tomášem Řepkou.
No jasně.

Sledujete ho v Budějovicích, kde teď hraje za Dynamo?
Sleduju, i když od jeho budějovického angažmá jsme se zatím neviděli. Zadoufal jsem, že bude dnes v kině, ale oni mají zítra zápas v Plzni, tak se asi připravují. Slíbili jsme si, že spolu budeme vozit, protože oni porodili nedávno a my zanedlouho, tak si dáme kočárky někde v Černošicích, na Kampě, na Letné nebo přijedeme sem. Je to v pohodě člověk, pod takovou lupou jako on bych žít nechtěl. Do určité míry si za to může sám svou pózou k světu, ale do určité míry je to štvanec, nezávidím mu.

Když jsem vás pozoroval ve filmu, napadlo mě, jestli jste taky někdy dělal kapitána.
Nějakého kapitána jsem dělal, ale nevím, ve kterém mančaftu. Myslím, že v nějakém okresním. Žvanil jsem s rozhodčími, nemám rád tu jejich spravedlnost, tak jsem na hřišti trošku horkokrevnější. Možná je to dané tím, že jsem ryšavý, máme k tomu asi blíž od přírody, že se nám adrenalinový válec naplní o něco rychleji než nezrzkům. Jsem hodně remcavej, ale mám rád hru, má svá pravidla a tak by se měla hrát. Když balon škrtnu a jde do autu, tak se k tomu přihlásím. Udělali mě tedy kapitánem, abych mohl kecat, ale já to pak přeháněl, tak mi to zase rychle vzali.

Okresní přebor jste hrával, tak nakolik je filmový obraz věrný?
Docela hodně, protože většina čutálistů, co ve filmu hrála, skoro celá kabina Houslic, tím prošla, včetně režiséra Honzy Prušinovského a on tomu dával ksicht. Člověk se to dočetl na facebooku: když seriál začal, naskakovaly reakce: to je jako u nás, přesné. Aby to bylo vtipné, tak se občas člověk nadsázky dopustí, ale v 85 procentech je to hodně uvěřitelné.

CELÝ ROZHOVOR najdete v úterním Deníku