Na stolku má ještě tři plné lahve šampaňského, jež připomínají jeho víkendové vítězství v senátních volbách. To však budí otázky, co bude s divadlem, když jeho šéf jde do vysoké politiky. „Věřím, že jako senátor získám pro divadlo peníze, které bych po sponzorech nevyběhal, ani kdybych měl dvakrát víc času," říká pětapadesátiletý ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták.

Prohlásil jste, že chcete mít asistenta. Jaké bude mít pravomoce?
Já bych chtěl asistenta, ale o tom s naší ekonomickou ředitelkou mluvíme už řadu let. Máme jen tajemnici, která řídí umělecký provoz a zároveň mi plní funkci asistentky, na což jsou v jiných divadlech dva lidé. My tady dlouhodobě šetříme. Až zjistím, jak je senátorská práce náročná, vznikne asi potřeba mít asistenta, který připraví materiály a vyřídí technické věci. Měl by to být člověk, který se v divadle orientuje a ušetří mi čas. Zaplatím ho z toho, co se uspoří z mého platu.

A to bude kolik?
Musí mi ho snížit rada města. Mám představu, že bych pracoval za plat kolem 25 procent, což je kolem osmi, deseti tisíc. Mám čistý plat 34 tisíc, to znamená, že 20 tisíc by bylo k dispozici na plat asistenta, což je peníz, za který ho lze najít.

Znamená to, že když mu dáte tři čtvrtiny platu, bude mít i stejné množství práce?
Předám mu 40 až 50 procent práce. V Senátu budu pracovat čtvrtky a pátky, poslanecký den je pondělí, tak mám dva dny pro divadlo. Ale já pro divadlo pracoval i soboty a neděle. Do Prahy stejně jezdím na služební cesty, potřebuju se tam setkávat s lidmi. Takže i teď tam bude čas, abych pracoval pro divadlo. A věřím, že budu mít větší možnost oslovit třeba ministerstvo kultury, aby šlo do divadel víc peněz. Nebo že se domluvíme s krajem na větším financování. Kdyby se to podařilo, tak získám divadlu peníze, které po sponzorech nevyběhám, ani kdybych měl dvakrát víc času.

A neměl byste právě jako ředitel vnímat dění v divadle osobně, bez asistenta – prostředníka?
Já je tak vnímám pořád. Za mě nebude asistent řídit porady ani rozhodovat. A třeba zjistíme, že ho potřebujeme jen na půl úvazku. Asistent mi dá zprávu, jestli věci fungují tak, jak se rozhodlo. Já jdu na výrobní poradu a za půl hodiny je mi jasné, jak jsou věci připravené, nepotřebuju tam sedět tři hodiny. Moje manažerská zkušenost je už velká, navíc jednotliví šéfové mají dost pravomocí. Já dozoruji, jestli se drží rozpočet, jestli se nám nevykloubí personální politika. A provokuju k vizím. Nejsem výrobní ředitel.

CELÝ ROZHOVOR najdete ve středečním Deníku