Jihočeská kapela, která se v minulosti sešla na pódiu i s takovými hvězdami, jako jsou Kiss či Faith No More, zde vystoupila v nezvyklém akustickém obsazení. Unplugged se představili také hosté Satisfucktion skupina Atari Terror.

Volba předkapely Atari Terror, v níž od letošního podzimu působí také zpěvák Satisfucktion Broňa Míka, se ukázala jako velmi šťastná. Skupina zahájila sobotní koncert téměř hodinovým setem, v němž představila část svého repertoáru, který se musel líbit. Směs metalových riffů, ska, country a jižanského rocku vyzněla v akustickém provedení opravdu dobře. Pěvecká spolupráce Daniela Kurze a Broni Míky byla potom bezesporu jedním z nejzdařilejších hudebních momentů večera. Atari Terror vedle vlastních skladeb Airbag Death či Carramba, připomněli také skupinu Pearl Jam písní Wishlist.

Satisfucktion nastoupili na scénu zaplněného klubu kolem desáté hodiny. Tentokrát však v širším personálním složení, než bývá obvyklé. Stabilní čtyřčlennou formaci v případě obou budějovických koncertů doplnil ještě hráč na syntezátor Michal Říha a kytarista Miloš Švec.

Skupina během hodinu a půl trvajícího vystoupení zahrála starší i nové skladby ze svého repertoáru; z větší části šlo o písně, které nebývají příliš často provozovány živě. Publikum složené především z dlouholetých fanoušků Satisfucktion zpívalo písně společně s kapelou, k čemuž je obratně vybízel zkušený frontman Broňa Míka.

Podobně jako v případě předkapely, také Satisfucktion akustické pojetí neubralo nic z jejich charakteristického projevu ve stylu post-grunge. Synkopické rytmy, časté využívání prvku stop-time a další typické výrazové prostředky uváděly obecenstvo spolehlivě do varu i v podobě unplugged. Muzikantský nadhled a patřičný drive a energie byly rovněž základem silného zážitku.

Z hlediska instrumentální hry vynikal zvláště hostující kytarista Miloš Švec, který dostal nejvíce prostoru jako sólista. Také on svojí exotickou melodikou místy podpořil zajímavé orientální prvky v hudbě Satisfucktion, jinak zprostředkované například používáním prodlev či imitací „dračího zpěvu“. Švecův kytarový scratching dodal některým skladbám rovněž nezvyklý funkový nádech. Naopak klávesový syntezátor se výrazněji prosadil pouze v závěrečných dvou skladbách; zvláště působivá byla glissanda v písni D.I.T.A.

Velkým kladem sobotního koncertu byl v neposlední řadě opravdu skvělý zvuk, který v případě rockových akcí v klubu Velbloud nebýval zdaleka pravidlem.

JAN BLÜML
Autor je muzikolog
Hodnocení: 90 %