A dosavadní hlavní hvězdu Zdeňka Mládka přeřadil do sboru. „Osobně jsem s nikým neměl problém, ale do mých choreografií by typově nezapadli,“ vysvětluje v rozhovoru.

Kolik by podle vás měla ideálně vážit baletka?
Nemám ideální váhu, protože každá má individuální postavu. Váha není rozhodující.

Ptám se, protože jsem slyšel, že některým tanečnicím jste nařídil dietu.
Jsou samozřejmě nějaké hranice a záleží na baletním řediteli, jak si je nastaví. Já nechci dělat muzejní, klasický balet. To souvisí s nároky na baletky. Není pro mě důležité, aby byly anorektičky. Balet, který chci dělat, vyžaduje velmi dobrou kondici. Hledám hranici mezi anorexií a stylem malíře Fernanda Botera, který maluje velmi obezní postavy. Rozlišuji, jakou postavu mají tančit, a když vím, že baletce by pomohlo, kdyby zhubla, tak jí to doporučím. I proto, že světla na jevišti přidávají. Pro mě je nejdůležitější, aby jim a jejich roli váha navíc neublížila. Pro mě to není kardinální otázka, ale možná je kardinální pro ty, které musely zhubnout.

Když jste nastoupil k souboru, psalo se, že váš příchod připomíná vpád Hunů. Propustil jste dvě třetiny tanečníků. Nebyl to příliš razantní zásah, nota bene, když většina z nich našla angažmá v Plzni či Liberci? Údiv budí i to, že sólistka Barbora Zachová skončila v loutkohře.
Otázka je, čeho chcete dosáhnout. Zaprvé to nebyl můj nápad, změnit tento soubor, já jsem jen využil konkurz.

Ale ty tanečníky jste odmítl vy.
Hlavním důvodem, proč jsem je propustil, je to, že byli výborní pro repertoár, který se tu hrál, ale do mých choreografií by typově nezapadli. Osobně jsem s nikým neměl problém. Ale jsem zodpovědný Jiřímu Šestákovi za to, abych oživil zdejší balet. Proč je na západě lepší balet? Když to srovnám s fotbalem: když se mění tým, nakoupí nové hráče, proto jsou Barcelona a Juventus dobré. Do budoucna ale plánuji pracovat především s českými tanečníky, protože jsou tady skvělé školy jako Taneční centrum Praha. A chtěl bych si s různými společnostmi vyměňovat sólisty.

Ještě jedné věci se lidé diví: Peer Gynt. Měl jen devět repríz a pak zmizel z repertoáru. Není to škoda?
Zničit soubor se dá za rok, ale vybudovat nový trvá deset let. Čtyři roky, které mám, je hodně krátký čas. A Peer Gynt nenaplňuje záměry a umělecké vize, které mám. Není to cesta, po které chci jít.

Čeští diváci už vaše choreografie mohli vidět, váš soubor přirovnala kritika ke Šmokovu Pražskému komornímu baletu. Proč si choreograf evropského jména, jak se o vás píše, vybral právě Jihočeské divadlo?
V Maďarsku jsme měli velmi slavného herce. Jeden kolega se ho ptal: proč hraješ někdy v tak malých divadlech? On mu řekl: jsem tam, kde je umění. Ale vážně: je velmi lehké řídit slavný soubor. Ale pro mě je důležité, tam, kde toho moc není, začít něco jiného a přinést městu i tanečníkům něco nového. Navíc Budějovice jsou krásné město s nádhernou atmosférou, je to blízko do Rakouska i Německa a já chci nejen rozvíjet kulturu zde, ale také vyvážet Jihočeské divadlo do světa. Trochu se v této chvíli cítím jako pionýři na Divokém západě.

Když k souboru přichází nový šéf, bývá obvyklé, že ten starý mu ještě nějaký čas předává zkušenosti. Proč se to ve vašem případě nestalo? A neomezuje vás, že jste nastoupil k souboru, o němž jste toho moc nevěděl?
Je mi to moc líto. Libuši Královou jsem několikrát hledal, chtěl jsem navázat kontakt, ale ona o to nestála. Byl bych velmi rád, kdybychom se poznali, rád bych jí pogratuloval za to, co zde udělala, a budu ji zvát na představení. Ale všechny informace, které jsem potřeboval, jsem dostal od ředitele divadla a to podstatné jsem viděl v baletním sále.

Libuše Králová říkala, že nejspokojenější byla, když na balet přitáhla babičku i jejího vnuka. Jaký je váš cíl?
Publikum si nikdy nevybíráte, ono si vybírá vás. Ale repertoár bude jiný. Dramaturgii bych rozdělil do tří částí: první bude balet s příběhy jako Carmen nebo Pták ohnivák, tituly, které mohou oslovit různé generace. Další část bych chtěl věnovat mladým divákům a to budou jakési kratší baletní básně. A třetí část budou představení pro děti.

Dříve se tu pracovalo s takzvanou ruskou technikou. Nyní se musí tanečníci učit nové pohyby. Je cílem pohybové divadlo, vám blízké?
Moje práce má kořeny v klasickém baletu. Ale když se něco nevyvíjí, tak to umře. Chci rozvíjet možnosti tanečníků, mým cílem je zvát choreografy, kteří přinesou nové techniky. Jednou týdně chci zařadit moderní balet, smíchat všechny možné techniky, aby tanečníci rostli. Ale základem zůstane klasický balet.

Carmen i Pták ohnivák jsou tradiční tituly. Čím je ozvláštníte?
Řekl bych to takto: Stravinskij a tito klasici jsou staré stromy, které mají pevné kořeny. A já bych jim rád přidal novou korunu, listy a květy. Přirovnal bych to k dominu efektu. A Stravinskij je první políčko.

Máte stejné křestní jméno jako legendární hunský král Attila. Je to náhoda, nebo máte společné prapředky?
Je to tradiční jméno, v Maďarsku ho má hodně lidí. Jméno mám 45 let a jsem s ním spokojený. Lidská bytost není jen jméno a číslo, ačkoli to něco vypovídá, věřím na astrologii. Ten hunský příběh znám z knih. Ale možná proto si někteří lidé myslí, že jsem přišel balet zničit (smích).