Vedle jihoamerické trash/dead metalové legendy se posluchačům představilo ještě několik souborů, z nichž největší pozornost zasluhují newyorští Pro-Pain. Právě jejich vystoupení předcházelo příchodu hlavní hvězdy minifestivalu. Zde je potřeba říci, že Pro-Pain nasadili pomyslnou laťku kvality koncertu poměrně vysoko. Nešlo ani tak o úroveň repertoáru, jako o nesmírnou energii a dynamiku vystoupení. Jednotlivé skladby během hodinové performance následovaly téměř bezprostředně a skupina, tak jak bylo avizováno, „drtila své okolí tvrdým nářezem“.

Koncert Sepultury zahájilo krátce po půl jedenácté playbackové intermezzo A-Lex IV z nové desky A-lex. Působivá kompozice založená na archaickém soundu prvních syntezátorů je poctou skladatelce Wendy Carlos, autorce hudby k filmu Mechanický pomeranč, jehož námět je také konceptem aktuálního alba brazilské formace.

Po úvodní atmosférické A-Lex IV následovaly další kompozice z nové desky, tentokrát však již live. Zpěvák Sepultury Derrick Green se píseckému publiku poprvé představil v písni Moloko Mesto. Vskutku interesantní démonickou vizáž vokalisty na začátku koncertu bohužel trochu zastiňovala nedostatečná zvuková hladina zpěvu, který se ztrácel v mohutném přívalu decibelů. Tento defekt byl však záhy odstraněn a posluchači si tak mohli vychutnat i Greenův specifický growling, typické metalové 'mručení'. Fanoušky zpěvák jisté potěšil také několika větami pronesenými srozumitelnou češtinou. S publikem však především komunikoval jeden z pamětníků zlatých časů Sepultury v 90. letech kytarista Andreas Kisser.

Předělávka Zeppelinů

Vedle nových písní zaznělo pochopitelně i mnoho starších kompozic. Šlo například o Attitude, Dead Embryonic Cells či Territory. Strhující pak bylo zvláště provedení poslední skladby večera Roots Bloody Roots, při níž se návštěvníci dostali skutečně do varu. Skupina ale posluchačům připravila i několik překvapení. Tím prvním byla deathmetalová úprava skladby Immigrant Song zakladatelů heavymetalového žánru Led Zeppelin. Ačkoliv toto zpracování postrádalo původní drajv hardrockového originálu, šlo minimálně o zajímavé srovnání dvou hudebních stylů.

Druhým překvapením, které Green uvedl jako „something very special“, byl několikaminutový jam. Kapela s přispěním tří přizvaných bicistů připomněla zemi svého původu a její typickou hudební formu sambu.

Po hudební stránce Sepultura předvedla velmi dobrý výkon. Drobnou výtku bychom mohli směřovat snad pouze k ne zcela stoprocentnímu nasazení. Nicméně skupina má v rámci evropského turné značně nabitý program a její síly nejsou neomezené. Zásluhu na pozitivním dojmu z koncertu nese rovněž vlastní prostor píseckého kulturního domu. Ten vyhovoval nejenom esteticky, ale především akusticky.

Hodnocení: 90%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog