Dva malé skřítky z pařezové chaloupky zná v Česku snad každé dítě i dospělý. Dvojice Křemílek a Vochomůrka, ale i Rákosníček, Kubula a Kuba Kubikula, Malá čarodějnice, skřítek Racochejl, Štaflík a Špagetka nebo vodník Žblabuňka, těm všem dal tvář Zdeněk Smetana. Jeho hrdiny z večerníčků a grafiky představuje do 27. června Malá galerie písecké Sladovny. Expozici mu věnovala k jeho 85. narozeninám, které má v červenci.

Sám autor má nejraději postavu, na které zrovna pracuje. „Žiju s ní určitou dobu, ztotožním se s ní a musím ji mít rád, jinak by nedopadla dobře. Když jsem dělal Křemílka, trochu jsem váhal: když jsem byl vzteklejší, měl jsem radši Křemílka, a když jsem byl zralý na spaní a pohodu, Vochomůrku,“ řekl Zdeněk Smetana.

Přes 400 filmů

V Malé čarodějnici měl hodně rád havrana. Ačkoli titulní postavičku také, jelikož jí vtiskl vlastnosti svých dvou dcer. „Ale ten havran, to jsem byl spíš já, ten rozumbrada, který ničemu nerozumí,“ doplnil umělec, který vytvořil asi 400 filmů a ilustroval na 50 knih.

Po válce začínal ve studiu Bratři v triku Jiřího Trnky. Je přesvědčen, že to byla nejlepší škola. „Trnka byl nejenom geniální umělec, ale také řemeslník. A v našem oboru je nutné umět řemeslo – když ho umíte, tak se vám tam někdy vloudí i to umění,“ vysvětlil.

Asi nejslavnější z jeho postaviček jsou Rákosníček a Křemílek s Vochomůrkou. Zeleného mužíčka z rybníka Brčálník stvořil scénárista Jaromír Kincl a strefil se do postavy typického kluka. „To je on i já, vzpomněli jsme si na dětská léta, kdy jsme všemu rozuměli a byli 'rozumprdi'.“

U Pohádek z mechu a kapradí ocenil přínos Jiřiny Bohdalové, jež je namluvila. „Byla tenkrát ve svízelné situaci a zaplať pánbůh se to podařilo. Čas při nahrávání, to byl takový kabaret,“ usmíval se.

Důležitá byla rovněž hudba. Pro jejího autora Jaroslava Celbu znamenala premiéru u večerníčků. „Měla ukrutný úspěch, psaly mi děti šestileté a babičky šedesátileté, že je úžasná. Souhlasím ale s Čajkovským, že inspirace je, když člověk dře jako kůň. Co já se s tou melodií nadělal, než jsem byl spokojený,“ konstatoval.

Sladovna, z níž je Smetana nadšený, ukazuje i jeho grafiky suchou jehlou s názvy Kichotte či Moudrý clown. Těmi se odreagovával od večerníčků, do plechu ostatně ryl už za války, kdy byl totálně nasazený v letecké fabrice. „Je v nich určitá nostalgie. I humorista má stavy melancholie,“ okomentoval je filmový historik Pavel Taussig, jenž připomněl i Smetanovy filmy z výšivek, podmaleb na skle či perníku. „Ten tak voněl, že mu na něj chodili kolegové z ateliérů,“ přidal úsměvnou vzpomínku.

Dnes už ale Smetana nejraději sedí na zahradě a poslouchá ptačí zpěv. Plány nemá, ačkoli dostal nabídku udělat z Křemílka celovečerní film. Jenže než by ho dokončil, bylo by mu sto let, jak vtipkuje. Tužku nicméně neodložil, pracuje na příslovích. „Stále mě okouzluje, že člověk nakreslí jednu čáru, vedle další a na konci je tvor, který dokáže člověka pobavit i dojmout,“ shrnul.